Podzim je tu...
Listy stromů se sice drží zuby nehty, ale některé už svůj boj vzdaly a ladným volným pádem se odporoučely k zemi na svou poslední životní etapu. Hejna špačků se zhlukují do obrovských formací a chystají se na dlouhou cestu za teplem na jih. Vlaštovky se řadí na dráty vysokého napětí jako noty do notového řádku. Louky jsou z rána zahaleny do bílého, neproniknutelného hávu paní mlhy a srnky si vybírají nejštavnatější listy, aby se dostatečně připravily na pomalu přicházející zimu, která bude nemilosrdně vládnout několik dlouhých měsíců. Teplota vzduchu v noci se již pohybuje kolem 10°C a voda pomalu,ale jistě chladne. Ryby, které to nestihly v letních měsícíh se nyní budou krmit, doslova a do písmene, "jako o život". Přeci jenom jejich přežití pod ledovým příkrovem, kdy pod hladinou jen těžko seženou něco dobrého k snědku, zavisí na jejich tukových rezervách, které si udelají přes léto a hlavně teď na podzim. Menších rybek začne kvapem ubývat a tím se zvýší žravost dravých druhů rybího osazenstva našich vod.
Woblery, třpytky, jigovky, smáčci, twistery a kopyta nervózně poskakují v plastových krabičkách a vláčecí proutek nedočkavě stojí v koutě a čeká na svojí chvíli.
Ano, přesně tak. Je tu podzim a sezóna dravců je tady !!!
Šťastné pondělí....
Huráááá. Úplně náhodou jsem se v práci podíval na kolegův, jemně zabordelený stůl a našel jsem konečně svůj měsíc ztracený snubní prsten !!! Jak se tam ten prsten dostal teda netuším, ale to není podstatné. Hlavně, že se našel. Pocit radosti stejný jako když podebírám krásnou rybu :)
Víkendová "ne"rybačka
Víkendová rybačka se bohužel nekonala. O víkendu jsem se k vodě dostal maximálně u umyvadla v koupelně. Jediné rybařské zážitky, které jsem o víkendu měl, bylo čtení článku v časopisu Kajman. Hlavně ty od pana Václava Turka. Je to opravdu rybář "srdcař" a umí všechno moc pěkně barvitě popsat. Pokud je dole pod článkem jeho podpis, tak je kvalitní počtení zaručeno. Ale zase jsem si udelal trošku radosti a koupil jsem si v jednom malém krámku pár žlutých twistříků, menší jigové hlavičky, wolframová lanka a pár kapkových olůvek s obratlíčky na moje feederové šoulačky kolem říček, protože při tomto specifickém lovu v neprostupné džungli stromů, keřů, kopřiv a vodě plné větví a kořenů je spotřeba olůvek a háčku poměrně vysoká.
Už se zase moc těším, až olůvko s malým žblunknutím zmizí pod vodou, já nápnu vlasec a s očekáváním záběru budu dřepět schovaný za stromem odhanějíc mračna komarů dosedající na nohy a ruce, ve snaze si ze mě udělat mobilní transfůzní stanici.