Houpačka - montáž našich dědů...







Poslední dva roky jsem se zaměřoval na lov na plavanou. Nebyl jsem tedy nikdy klasický "bobkař", který by dřepěl hodiny a hypnotizoval policajty mezi očky prutů a čekal až to "zazvoní" o prut. Chytal jsem převážně na feeder s ne zrovna velkými úspěchy. K mojí vášni k lovu na splávek mě přivedla jedna příhoda, která se mi stala na břehu řeky jednoho podzimního odpoledne.

Pěkně jsem se usadil na naplavený palouček za velkou spadlou vrbou. Moc pěkné místo, na kterém jsem už mockrát chytl pěkné ryby. Tak jako vždy mám poctivě namíchané krmení ze strouhanky a směsi šrotů, plus vanilkový cukr a případně jednoho pudinku. V klidu si nahazuju, záměrně píšu nahazuji a ne chytám, protože ten den se mi opravdu nedařilo a neměl jsem skoro záběr. Po přibližně 2 hodinách "lovu" se z houští za mnou vynořil, jako dědeček z pohádky, starší pán, očividně již dlouho v důchodovém věku a hned jestli by si prý mohl sednout vedle mě. místo to bylo malé, ale při troše dobré vůle se tam dva rybáři vejdou. Jako boilísák nevypadal, na zádech mu udírna nevisela a po magneťáku také ani památek, tak jsem svolil a když mě ještě informoval o tom, že se chystá lovit úplně u břehu, tak jsem neměl žádných námitek. Děda vyndal dva menší teleskopy, co pamatovaly ještě Gustáva na hradě, na kterých měl navázaná malá brčka, nejspíš z kachny nebo dobře krmené slepice. Z kapsy vytáhl housku a na chvíli jí potopil pod vodu. Druhou housku si položil na zem mezi pruty. Rozmočenou housku rozmačkal v ruce a hodil přibližně 1metr od břehu. Musím se s ruměncem na tváři přiznat, že jsem si v duchu říkal : "Co si asi ten děda myslí, že takhle chytí ?" Maximálně myš, případě potápku, a nebo v lepším případě kachnu. Jak moc jsem se mýlil, jsem zjistil záhy. Děda totiž během dalších dvou hodin vytáhl asi 5 krásných kapříků. Úplně v klidu, bez námahy a nějakého velkého plašení. Jednoho pěkného pánvičkové velikosti si vzal a už už se mnou loučil. Že jsem během té doby vytáhl asi dva mikro cejny, snad ani nebudu psát. Samozřejmě mi to nedalo a toho kouzelného dědečka jsem se musel optat na jeho kouzelnou montáž. Po pravdě na tom nebylo nic kouzelného. Pod malým brčkem bylo malinké průběžné olůvko a asi 10 cm od zarážky poměrně velký háček. To bylo celé. Byl jsem se svými feedery a kyblíkem krmení poražen na celé čáře. A tehdy jsem si řekl, že to musím vyzkoušet také.

Téměř celý loňský rok jsem prakticky feedery ani nevytáhl a chytal pouze na brka na několik různých způsobů. Dneska bych vám rád popsal jeden z mých obvzlášť oblíbených způsobu lovu na brko. Je to vlastně taková plavaná neplavaná. Je to způsob, který mnozí z vás určitě znají a používají, ale určitě se najde i někdo, kdo nic podobného ani neviděl. Já osobně jsem se s tímto setkal u jednoho starého rybářského mazáka na velké hluboké řece a moc se mi tento jemný a citlivý způsob líbil.

Tento způsob se jmenuje houpačka. Někdo může namítat, že houpačka se říká způsobu, kdy se prut vyváží na vidličkách jako kyvadlo a záběr je signalizován zhoupnutí prutu do vody. Je to možná nějaký krajový název, ale pro mě je prostě houpačka lov na brko, které visí na vlasci nad hladinou. Musím se tedy přiznat, že mi to nějakou dobu trvalo, než jsem na tento způsob naučil chytat. Je totiž mnoho faktorů, které jsou při tomto lovu důležité pochopit. Pro lepší názornost jsem vytvořil schématický obrázek, jak sestava vypadá a pracuje.

Montáž se skládá z :

Splávek - ideálně delší, štíhlé brko se dvěma gumičkami.

Olůvko - průběžné olůvko, které má vyšší gramáž než brko a udrží nástrahu i v proudu na jednom místě.

Zarážka - bužírky, komerční zarážky apod., já používám zarážky vyrobené z leukoplasti

Háček - vzhledem k tomu, že tímto způsobem často lovíme kapříky, tak používám malé, ale pevné háčky ve velikostech 6-10

Tato montáž má svoje výhody i nevýhody, tak jako každá montáž.

Výhod je hned několik. Hlavní výhodou je vysoká citlivost signalizace záběru. V tomto ohledu se směle může rovnat s jemností nejměkčích feederových špiček. Zde opravdu poznáte každý kontakt s rybou. Další nespornou výhodou je možnost lovu ve větších proudech, samozřejmě při použití přiměřené zátěže. Protože splávek není na hladině tak proud prořezává pouze vlasec a vzhledem k tomu, že se tímto způsobem chytá doslova pod nohama, tak je to nejmenší možná délka vlasce. Jako další výhodu považuju nenápadnost lovce. Vysvětlím. Pokud by jste lovili na klasickou plavanou, tak na splávek, který plave na hladině logicky musíte vidět. Tudíž musíte mít výhled na vodu, a nebo tam nějakým způsobem nakukovat. U houpačky tento problém úplně odpadá. Hloubku na splávku si nastavíte tak, aby vyvážený splávek byl kousek pod špičkou, a takto lze lovit i za hradbou rákosí a trav. Je totiž obecně známo, že pokud si "uděláte flek" méně šetrným způsobem a zničíte přirozený porost kolem vody, tak na to ryby reagují špatně. Takto je můžete překvapit v jejich přirozeném prostředí a nic netušící ryba v klidu chroupe vámi předkládanou nástrahu. Montáž lze snadno operativně nastavovat podle velikosti proudu Pokud je proud menší nebo chytáte na stojaté vodě, tak můžete gumičky umísti poměrně blízko sebe na střed splávku. Pokud ale chytáte ve větším proudu tak musíte nějakým způsobem našponovat vlasec a to docílíte tak, že gumičky posunete ke spodní části brka. Ale musíte přitom dát pozor na zamotání při nahazovaní.

A teď nevýhody. Hlavní nevýhodou, nebo spíš protivníkem je vítr. Tím že brko vlaje ve vzduchu, tak je každý poryv větru neštěstí. I když pravdou je, že pěkný záběr poznáte bezpečně. Jako další nevýhodu uvedu hloubku v lovném místě. Pokud je hloubka větší než délka prutu, máte dost problém. Vloni jsem používal pětimetrový teleskop a s tím jsem neměl problém, ale odporoučel se na podzim do rybářského nebe a tak jsem letos nasadil plavačkový proutek délky 3,6 m a manipulace je už přeci jenom horší. Další věc, na kterou si je třeba dát pozor, je zamotávání splávku při nahazování. Vlasec by měl být celou dobu napnutý, jinak se splavek, vzhledem k poloze gumiček, velmi rád zamotává. Ideální na tento nešvar je nástrahu vyloženě spouštět opatrně pod nohy. Jde to však vyřešit i nastavením polohy gumiček na brku. To se během několika lovů naučíte bez větších problémů. Chce to prostě zkoušet a zkoušet. Ale pokud chytáte na řece nebo rybníku, kde je velká hloubka hned vašima nohama, tak si dovolím tvrdit, že se jedná o jednu z nejlepších montáží

Minulý víkend, kdy jsem se vydal k řece s vláčecím proutkem a krabičkou svých umělých rybích šidítek jsem po utržení krásného woblera a úplně nové rotační třpytky vláčák hodil zpět do kufru a vytáhl jsem brko a feeder a šel si chvilku posedět mezi vrby. Řeka je zde dost úzká, proudná a u břehu poměrně hluboká. Navázal jsem brčko a z malé plechovky sterilované kukuřičky jsem nahodil přibližně 3 metry proti proudu dvě hrstičky sladké kukuřice. Než jsem stačil rozložit feederový proutek tak už splávek stál v pozoru a špice se ohýbala kolmo dolů. Zásek a už si to kapřík  mířil do proudu. Během dalších dvou hodin jsem na místě vytáhl 4 krásné, bojovné kapříky, kteří mi po ztrátě vláčecích nástrah udělali opravdu radost. Při občasném dokrmování kukuřicí se záběry opakovaly ve zhruba půlhodinových intervalech. Všechny kapříky (viz foto) jsem chytil na plavačku a na feeder jednu krásnou plotici. Vše jsem tentokrát pustil a musím říct , že jsem byl příjemně unaven. Zdolávání říčních kapříku na plavačku na měkký proutek je totiž docela slušná posilovna :)

Všem, kteří mají rádi lov na plavanou doporučuji tento nezvyklý způsob lovu se "suchým" splávkem. Možná se vám z počátku nebude dařit, ale na kole jste se taky nenaučili jezdit hned :) Sice neuvidíte jak splávek hopsá po hladině a pak zajíždí pod hladinu, ale tento způsob má zase jiné kouzlo.

Petrův zdar a ať vám koušou...

 

Komentář ke článku (56)

Podzim je tu...

Listy stromů se sice drží zuby nehty, ale některé už svůj boj vzdaly a ladným volným pádem se odporoučely k zemi na svou poslední životní etapu. Hejna špačků se zhlukují do obrovských formací a chystají se na dlouhou cestu za teplem na jih. Vlaštovky se řadí na dráty vysokého napětí jako noty do notového řádku. Louky jsou z rána zahaleny do bílého, neproniknutelného hávu paní mlhy a srnky si vybírají nejštavnatější listy, aby se dostatečně připravily na pomalu přicházející zimu, která bude nemilosrdně vládnout několik dlouhých měsíců. Teplota vzduchu v noci se již pohybuje kolem 10°C a voda pomalu,ale jistě chladne. Ryby, které to nestihly v letních měsícíh se nyní budou krmit, doslova a do písmene, "jako o život". Přeci jenom jejich přežití pod ledovým příkrovem, kdy pod hladinou jen těžko seženou něco dobrého k snědku, zavisí na jejich tukových rezervách, které si udelají přes léto a hlavně teď na podzim. Menších rybek začne kvapem ubývat a tím se zvýší žravost dravých druhů rybího osazenstva našich vod.

Woblery, třpytky, jigovky, smáčci, twistery a kopyta nervózně poskakují v plastových krabičkách a vláčecí proutek nedočkavě stojí v koutě a čeká na svojí chvíli.

Ano, přesně tak. Je tu podzim a sezóna dravců je tady !!!

Komentář ke článku (0)

Můj lov

Tak, i když je pátek 13-tého tak se mi smůla na paty nijak nelepila. Před pracovním procesem, na dvě hoďky. Bylo pěkně, nepršelo a dravci kousali. Dostal jsem pěkného okouna, miniaturního bolena a jednoho jesena, který to sebral uplně u břehu. Ještě mě kously dvě štikčy a asi 3 okouni ale nedobrali šmejdi :) Ale bylo tam krásně. Ledňačci pískali a lítali jak o život. Ale do práce se mi teda moc nechtělo. Stále jsem si řikal: "Ještě 3 hody....Ještě dva hody...Ještě posledních 10 hodů .. " Však to znáte  :)

Na louce jsem pak ulovil fotečku Krokusu.

Komentář ke článku (0)

Feedrování s kukuřicí

Vždy, když se rozmýšlím, kam a na jaké ryby při mé další vycházce vyrazím, tak s tím současně samozřejmě zvažuji výběr nástrah a návnad. Je jasné, že když půjdu na dravce tak si nebudu připravovat krmítkovou směs a na cejna nebudu chystat třpytky. Je zajímavé kolik vymýšlení a neustálého měnění názorů se v duchu dopouštím. Chvilku si říkám, půjdeš tam a tam. Tam budou kousat, ale pak si třeba vzpomenu na místo, kde jsem si loňský rok pěkně zachytal a hned měním strategii a plány.

Tentokrát jsem se rozhodl, že po nekonečné řadě šoulačkových docházek si zase půjdu "odpočinout" a tak trochu si zabobkařit. Volba padla na větší řeku. Minipotůčků a říček bylo za poslední dobu až až. Říkal jsem si, že bych se mohl pokusit zachytat si pepíky-kapříky. Nešlo mi o plnění mražáku, a nebo o ulovení trofejní ryby za každou cenu. Chtěl jsem si jen v klidu posedět na břehu krásné řeky a pozorovat okolní přírodu, která je v daném místě opravdu rozmanitá. Není nic neobvyklého, když po cestě k mému fleku po cestičce potkám několik srnek, letící sovy a samozřejmě všudypřítomné netopýry, kteří se ještě před rozedněním snaží nacpat bříška hmyzákama. Přímo na řece, pak samozřejmě věčně hladové kachny, elegantní volavky šedé, krásné modře vybarvené ledňáčky a někdy i žlutozubé odrzlé nutrie.

Protože jsem měl o výběru místa i o cílové rybě víceméně jasno, tak jsem jen potřeboval vyřešit na co nalákám rybky na lovné místo a na háček. Jedna z nejlepších, nejpoužívanějších a nejdostupnějších nástrah je kukuřice. Není snad nikdo, kdo by na kukuřici ještě nechytal. Kukuřici je možné kupovat v rybářských obchodech, ale to je ta nejdražší varianta. Další možností je koupit kukuřici v obchodě s potravinami. A to buďto sterilovanou ve sladkokyselém nálevu, a nebo koupit mraženou v sáčcích. Oboje má své výhody. Sterilovanou si můžeme vzít k vodě a až tam jí otevřít, takže máme na jedno menší chytání čerstvou nástrahu ihned připravenou. Mražená má tu výhodu, že si můžeme odsypat potřebné množství a to si s sebou vzít k vodě. Já osobně ale kupuji kukuřici v obchodě se zemědělskými krmivy a potřebami. Finančně je to samozřejmě nejlepší cesta k partiklu. Kukuřici vždy dva dny máčím ve vodě a poté jí podle potřeby vařím dokud není měkká a zrnka nezačnou praskat. Prosím vařte kukuřici opravdu do měkka, ať nezpůsobujete kaprům střevní potíže. Pokud jste ještě kukuřici nikdy nemáčeli a nevařili, tak vězte, že její objem se během máčení a vaření přibližně zdvojnásobí a tak s tím musíte počítat při výběru vhodné nádoby na vaření. Není nic neobvyklého, že mi uvařená kukuřice nadzvedne pokličku na hrnci. Uvařené a vychladlé žluté kuličky poté rozdělím do několika pytlíků a nastrkám do mrazáku. Chce to  udělat co nejdříve, protože kukuřice velmi ráda a rychle začne kvasit.

Ve 4:30 zvoní budík (mobil hraje melodii), vyskakuji z postele a po rychlém obléknutí a vyzbrojení-se jedním pytlíkem kukuřice popadnu předem připravený batoh, kde se nedočkavostí tetelí dva, již předem navázané, feederové pruty. Po zaparkování auta a kratší procházce po louce, kde potkávám zmiňovanou faunu, se s co největším klidem a tichem (taktika naučená při šoulačce) usazuji na břehu a co nejrychleji rozbaluji pruty. Pár metrů od mého vybraného místa leží ve vodě strom, což by některé rybáře mohlo odradit, protože pravdou je, že zaseknutá ryba si to neomylně do těchto míst spěchá pro svobodu. Mě se ale takové místo právě libí. Za takovou překážkou velmi často jsou ryby a jen čekají jak v jídelně co jim připlave. Navíc se za takovou překážkou ukládají, díky menšímu proudu, sedimenty a v nich žijící živočichové jsou jako prostřený stůl. Několik metrů pod strom házím rukou několik hrstí vařené kukuřice. Zároveň pozoruji, že příště si po cestě vezmu nějaký krtinec abych kukuřici trošku slepil, protože jak je i z přiložené fotografie vidět, tak kukuřice obsahuje i spoustu menších drcených zrn a při hodu logicky větší a těžší částečky letí dál a tak nechtěně rozkrmuji zbytečně velkou plochu.

Prvních pár minut se nic neděje a tak zkouším koupat žížalku. Po chvilce vytahuji na břeh krásnou podoustev a dva pěkné cejny. Po zhruba 3/4 hodině přišlo první razantní ohnutí špice, zásek a první ryba si to mířila přímo do padlého stromu se co nejrychleji osvobodit od háčku. Tak jsem se snažil rybu udržet a brzdu jsem zatáhl a pokusil se kapříka udržet v bezpečné vzdálenosti. Moje razantní zdolávání se však nesetkalo s dobrou odezvou a kapřík se vyháknul těsně před potopeným stromem. Při dalších záběrech, které pak následovaly zhruba ve 20-30ti minutových intervalech se mi podařilo zaseknout 11 kapříků, kteří nechtěli dát svou kůži zadarmo. Bohužel se mi jich podařilo zdárně do podběráku dostat pouze 6. Ale i to k rybařině patří a musíme dát rybám šanci. Absolutně nejlepší nástraha byla samozřejmě kukuřice. Většinou používám na háček rybářskou kukuřici ze skleničky, kupovanou v rybářském obchodě. Ale tentokrát jsem se nechal inspirovat videem od Martina Maťáka tady z MRKu.cz. Je to video "Hrubě lehká plavaná" což je pro mě to nejlepší rybářské video co jsem kdy viděl. Tam právě Martin mluví o tom, že je nejlepší použít na háček zrnka, která jsou prasklá. Zkoušel jsem to na jednom prutu a záběrů byla právě na něm drtivá většina. Na jednom prutu jsem nastražoval nástrahu na silikonový přívěs a na druhém jsem zrnka píchal přímo na háček. Každých cca 15 minut jsem přihazoval 2-3 hrsti kukuřice a myslím, že se mi celkem dařilo kapříky držet na místě a jeho okolí. Ale jak jsem už psal před chvilkou. Chce to kukuřici trošku slepit abych krmné místo zmenšil a tím víc soustředil ryby na jedno místo, na kterém leží moje háčky.

Po delší době jsem si krásně zachytal, a že bych si tedy nějak extra odpočinul, jak jsem měl původně v plánu, to se tedy říct nedá :) Po cestě k autu jsem se ještě zastavil podívat na jeden maličký zapomenutý rybníček, kde jsem vyfotil zajímavou vodní rostlinu. Vypadá tak trochu jako malý leknín, tak pokud někdo víte, jak se jmenuje, tak mi to prosím napište.

Petrův zdar a ať vám to kouše.

 

Komentář ke článku (14)