Poslední dva roky jsem se zaměřoval na lov na plavanou. Nebyl jsem tedy nikdy klasický "bobkař", který by dřepěl hodiny a hypnotizoval policajty mezi očky prutů a čekal až to "zazvoní" o prut. Chytal jsem převážně na feeder s ne zrovna velkými úspěchy. K mojí vášni k lovu na splávek mě přivedla jedna příhoda, která se mi stala na břehu řeky jednoho podzimního odpoledne.

Pěkně jsem se usadil na naplavený palouček za velkou spadlou vrbou. Moc pěkné místo, na kterém jsem už mockrát chytl pěkné ryby. Tak jako vždy mám poctivě namíchané krmení ze strouhanky a směsi šrotů, plus vanilkový cukr a případně jednoho pudinku. V klidu si nahazuju, záměrně píšu nahazuji a ne chytám, protože ten den se mi opravdu nedařilo a neměl jsem skoro záběr. Po přibližně 2 hodinách "lovu" se z houští za mnou vynořil, jako dědeček z pohádky, starší pán, očividně již dlouho v důchodovém věku a hned jestli by si prý mohl sednout vedle mě. místo to bylo malé, ale při troše dobré vůle se tam dva rybáři vejdou. Jako boilísák nevypadal, na zádech mu udírna nevisela a po magneťáku také ani památek, tak jsem svolil a když mě ještě informoval o tom, že se chystá lovit úplně u břehu, tak jsem neměl žádných námitek. Děda vyndal dva menší teleskopy, co pamatovaly ještě Gustáva na hradě, na kterých měl navázaná malá brčka, nejspíš z kachny nebo dobře krmené slepice. Z kapsy vytáhl housku a na chvíli jí potopil pod vodu. Druhou housku si položil na zem mezi pruty. Rozmočenou housku rozmačkal v ruce a hodil přibližně 1metr od břehu. Musím se s ruměncem na tváři přiznat, že jsem si v duchu říkal : "Co si asi ten děda myslí, že takhle chytí ?" Maximálně myš, případě potápku, a nebo v lepším případě kachnu. Jak moc jsem se mýlil, jsem zjistil záhy. Děda totiž během dalších dvou hodin vytáhl asi 5 krásných kapříků. Úplně v klidu, bez námahy a nějakého velkého plašení. Jednoho pěkného pánvičkové velikosti si vzal a už už se mnou loučil. Že jsem během té doby vytáhl asi dva mikro cejny, snad ani nebudu psát. Samozřejmě mi to nedalo a toho kouzelného dědečka jsem se musel optat na jeho kouzelnou montáž. Po pravdě na tom nebylo nic kouzelného. Pod malým brčkem bylo malinké průběžné olůvko a asi 10 cm od zarážky poměrně velký háček. To bylo celé. Byl jsem se svými feedery a kyblíkem krmení poražen na celé čáře. A tehdy jsem si řekl, že to musím vyzkoušet také.

Téměř celý loňský rok jsem prakticky feedery ani nevytáhl a chytal pouze na brka na několik různých způsobů. Dneska bych vám rád popsal jeden z mých obvzlášť oblíbených způsobu lovu na brko. Je to vlastně taková plavaná neplavaná. Je to způsob, který mnozí z vás určitě znají a používají, ale určitě se najde i někdo, kdo nic podobného ani neviděl. Já osobně jsem se s tímto setkal u jednoho starého rybářského mazáka na velké hluboké řece a moc se mi tento jemný a citlivý způsob líbil.

Tento způsob se jmenuje houpačka. Někdo může namítat, že houpačka se říká způsobu, kdy se prut vyváží na vidličkách jako kyvadlo a záběr je signalizován zhoupnutí prutu do vody. Je to možná nějaký krajový název, ale pro mě je prostě houpačka lov na brko, které visí na vlasci nad hladinou. Musím se tedy přiznat, že mi to nějakou dobu trvalo, než jsem na tento způsob naučil chytat. Je totiž mnoho faktorů, které jsou při tomto lovu důležité pochopit. Pro lepší názornost jsem vytvořil schématický obrázek, jak sestava vypadá a pracuje.

Montáž se skládá z :

Splávek - ideálně delší, štíhlé brko se dvěma gumičkami.

Olůvko - průběžné olůvko, které má vyšší gramáž než brko a udrží nástrahu i v proudu na jednom místě.

Zarážka - bužírky, komerční zarážky apod., já používám zarážky vyrobené z leukoplasti

Háček - vzhledem k tomu, že tímto způsobem často lovíme kapříky, tak používám malé, ale pevné háčky ve velikostech 6-10

Tato montáž má svoje výhody i nevýhody, tak jako každá montáž.

Výhod je hned několik. Hlavní výhodou je vysoká citlivost signalizace záběru. V tomto ohledu se směle může rovnat s jemností nejměkčích feederových špiček. Zde opravdu poznáte každý kontakt s rybou. Další nespornou výhodou je možnost lovu ve větších proudech, samozřejmě při použití přiměřené zátěže. Protože splávek není na hladině tak proud prořezává pouze vlasec a vzhledem k tomu, že se tímto způsobem chytá doslova pod nohama, tak je to nejmenší možná délka vlasce. Jako další výhodu považuju nenápadnost lovce. Vysvětlím. Pokud by jste lovili na klasickou plavanou, tak na splávek, který plave na hladině logicky musíte vidět. Tudíž musíte mít výhled na vodu, a nebo tam nějakým způsobem nakukovat. U houpačky tento problém úplně odpadá. Hloubku na splávku si nastavíte tak, aby vyvážený splávek byl kousek pod špičkou, a takto lze lovit i za hradbou rákosí a trav. Je totiž obecně známo, že pokud si "uděláte flek" méně šetrným způsobem a zničíte přirozený porost kolem vody, tak na to ryby reagují špatně. Takto je můžete překvapit v jejich přirozeném prostředí a nic netušící ryba v klidu chroupe vámi předkládanou nástrahu. Montáž lze snadno operativně nastavovat podle velikosti proudu Pokud je proud menší nebo chytáte na stojaté vodě, tak můžete gumičky umísti poměrně blízko sebe na střed splávku. Pokud ale chytáte ve větším proudu tak musíte nějakým způsobem našponovat vlasec a to docílíte tak, že gumičky posunete ke spodní části brka. Ale musíte přitom dát pozor na zamotání při nahazovaní.

A teď nevýhody. Hlavní nevýhodou, nebo spíš protivníkem je vítr. Tím že brko vlaje ve vzduchu, tak je každý poryv větru neštěstí. I když pravdou je, že pěkný záběr poznáte bezpečně. Jako další nevýhodu uvedu hloubku v lovném místě. Pokud je hloubka větší než délka prutu, máte dost problém. Vloni jsem používal pětimetrový teleskop a s tím jsem neměl problém, ale odporoučel se na podzim do rybářského nebe a tak jsem letos nasadil plavačkový proutek délky 3,6 m a manipulace je už přeci jenom horší. Další věc, na kterou si je třeba dát pozor, je zamotávání splávku při nahazování. Vlasec by měl být celou dobu napnutý, jinak se splavek, vzhledem k poloze gumiček, velmi rád zamotává. Ideální na tento nešvar je nástrahu vyloženě spouštět opatrně pod nohy. Jde to však vyřešit i nastavením polohy gumiček na brku. To se během několika lovů naučíte bez větších problémů. Chce to prostě zkoušet a zkoušet. Ale pokud chytáte na řece nebo rybníku, kde je velká hloubka hned vašima nohama, tak si dovolím tvrdit, že se jedná o jednu z nejlepších montáží

Minulý víkend, kdy jsem se vydal k řece s vláčecím proutkem a krabičkou svých umělých rybích šidítek jsem po utržení krásného woblera a úplně nové rotační třpytky vláčák hodil zpět do kufru a vytáhl jsem brko a feeder a šel si chvilku posedět mezi vrby. Řeka je zde dost úzká, proudná a u břehu poměrně hluboká. Navázal jsem brčko a z malé plechovky sterilované kukuřičky jsem nahodil přibližně 3 metry proti proudu dvě hrstičky sladké kukuřice. Než jsem stačil rozložit feederový proutek tak už splávek stál v pozoru a špice se ohýbala kolmo dolů. Zásek a už si to kapřík  mířil do proudu. Během dalších dvou hodin jsem na místě vytáhl 4 krásné, bojovné kapříky, kteří mi po ztrátě vláčecích nástrah udělali opravdu radost. Při občasném dokrmování kukuřicí se záběry opakovaly ve zhruba půlhodinových intervalech. Všechny kapříky (viz foto) jsem chytil na plavačku a na feeder jednu krásnou plotici. Vše jsem tentokrát pustil a musím říct , že jsem byl příjemně unaven. Zdolávání říčních kapříku na plavačku na měkký proutek je totiž docela slušná posilovna :)

Všem, kteří mají rádi lov na plavanou doporučuji tento nezvyklý způsob lovu se "suchým" splávkem. Možná se vám z počátku nebude dařit, ale na kole jste se taky nenaučili jezdit hned :) Sice neuvidíte jak splávek hopsá po hladině a pak zajíždí pod hladinu, ale tento způsob má zase jiné kouzlo.

Petrův zdar a ať vám koušou...

Komentář ke článku (56)