Rosničkáři v televizi hlásili déšť a vítr, ale znáte je. Kolikrát se jim to pak vyplnilo? Ale o tomto pondělku jim tedy věštba vyšla se vším všudy. Ale vezmu to postupně.

Pršelo už předcházející den, a tak se dalo předpokládat, že Labe bude „zvednuté“, což není u chytání úplně na škodu, ale potom co mi 80ti gramový krmelec hopsal po dně, jako by se nechumelilo, jsem usoudil, že to asi nebude mít cenu. Zkoušel jsem ještě chvíli bojovat s Boloňkou , ale se stejným výsledkem. Ještě do toho všeho začalo pršet, tak jsem rychle sbalil cajk a jel na nějaký pěkný stojáček. Měl jsem v hlavě jeden, na kterém jsem si kdysi pěkně pochytal a mohly by se tam nacházet i nějaký zelenáč s oranžovým okem. Předpokládal jsem, že než tam dojedu, tak déšť ustane a bude klid, jak hodně jsem se mýlil, se ukázalo za nedlouho.

Po příjezdu po dešti ani památky a vítr byl na přijatelné úrovni. Dokonce jsem chvíli uvažoval, že budu chytat na brka. Zamířil jsem rovnou na můj oblíbený flek, kde přímo pod nohama ve vodě leží starý pařez, který ovšem při zdoláváni nijak nevadí. Na pravé straně volná hladina a po levici velké větve, které zasahují až do vody, což považuji za „horký“ flek. Volba padla na feedery, které jsem umístil tak, aby špice těsně olizovaly hladinu. Vítr potom nemůže foukat do vlasce a tím znepříjemňovat lov. Levý, jemnější prut byl bez krmítka a místo jsem prokrmoval rukou a na druhém prutě jsem měl malé 20ti gramové krmítko. Krátce po nahození začal dost razantně foukat vítr. Seděl jsem zády k poli a tak mi foukal do zad, což mi nijak nevadilo. Vzápětí ovšem začalo pršet a v kombinaci s větrem se prakticky jednalo o horizontální vodosmršť. Deštník jsem vší silou pořádně ukotvil a věřil jsem tomu, že mě ochrání před nepřízní počasí. Vítr byl ale tak silný, že jsem několikrát musel deštník držet, aby neuletěl. Bál jsem se, aby ho vítr neotočil naruby a nebylo po deštníku. Vítr ho ale nakonec ohnul do tvaru tulipánu a začal ho deformovat, tak jsem ho radši zabalil. Tím pádem jsem byl během pár minut durch. Ač vydržím dost, tak jsem začal balit, ale v tom na ještě nahozený prut přišel záběr a vytáhl jsem svého prvního letošního kapříka. Vyháčkoval jsem ho a ještě, pro jistotu znovu nahodil. Během minuty tam byl další násaďáček. Byl jsem úplně promočený a triko a svetr se mi lepili na záda a tím jak zezadu foukal vítr, tak mi začala být slušná zima. Přeci jenom kachní peří v bundě, je hezká věc, ale mokré peří moc nehřeje. Přestalo pršet a dokonce vylezlo slunce a tak jsem si řekl, že to ještě zkusím. Znovu jsem vybalil druhý pruty a začal jsem znovu chytat. Musel jsem natáčet k větru bokem, aby mi nefoukalo na promočená záda, abych nenastydnul. Rybářské křesílko, které má poměrně vysoké opěradlo jsem musel nechat na větru nejdřív pořádně oschnout a pak jsem si na něj mohl sednout. Opěradlo fungovalo jako parádní větrolam. Ale dalo se to ještě vydržet. Stálo to totiž za to! Po dlouhé době jsem konečně tahal i jiné ryby než plotičky a tlouště, kteří mi dělají společnost celou zimu. Několikrát se spletla i plotice a cejnek, ale jinak to byl kapřík za kapříkem. Několikrát jsem si připadal jako chobotnice a 2x se mi dokonce povedl kapří double. Dva kapry v jednom podběráku opravdu nemám často.  Nejlepší nástrahou byl, mnou neoblíbený, červík, případně v kombinaci s jedním, nebo dvěma zrnky kukuřice. Doma jsem ještě několik hodin rozmrzával, ale byl příjemně unaven. První letošní kaprovačka se opravdu povedla, i když vytoužený Lín se neukázal. Konečný výsledek bylo 26 kapříků ve velikostech od 40-50. Určitě toto místo ještě navštívím, ale doufám, že již za lepších povětrnostních podmínek.

Petrův zdar a ať vám to kouše 

Komentář ke článku (8)

Nedělní feederovačka na řece. Největší problém jsem měl s listím, které plavalo po  hladině a neustále mě tahalo za vlasec. Nakonec se mi podařilo pochytat 10 kapříků, jednu pěknou plotici a při stahovaní  montáže se třemi zrnky kukuřice jsem "uvláčel" štičku. Naštestí byla seklá za kraj huby, takže mi vlasec neuřízla. Rybačka byla prima, i když zima slušně zalézala pod nehty.

Komentář ke článku (0)

Vždy, když se rozmýšlím, kam a na jaké ryby při mé další vycházce vyrazím, tak s tím současně samozřejmě zvažuji výběr nástrah a návnad. Je jasné, že když půjdu na dravce tak si nebudu připravovat krmítkovou směs a na cejna nebudu chystat třpytky. Je zajímavé kolik vymýšlení a neustálého měnění názorů se v duchu dopouštím. Chvilku si říkám, půjdeš tam a tam. Tam budou kousat, ale pak si třeba vzpomenu na místo, kde jsem si loňský rok pěkně zachytal a hned měním strategii a plány.

Tentokrát jsem se rozhodl, že po nekonečné řadě šoulačkových docházek si zase půjdu "odpočinout" a tak trochu si zabobkařit. Volba padla na větší řeku. Minipotůčků a říček bylo za poslední dobu až až. Říkal jsem si, že bych se mohl pokusit zachytat si pepíky-kapříky. Nešlo mi o plnění mražáku, a nebo o ulovení trofejní ryby za každou cenu. Chtěl jsem si jen v klidu posedět na břehu krásné řeky a pozorovat okolní přírodu, která je v daném místě opravdu rozmanitá. Není nic neobvyklého, když po cestě k mému fleku po cestičce potkám několik srnek, letící sovy a samozřejmě všudypřítomné netopýry, kteří se ještě před rozedněním snaží nacpat bříška hmyzákama. Přímo na řece, pak samozřejmě věčně hladové kachny, elegantní volavky šedé, krásné modře vybarvené ledňáčky a někdy i žlutozubé odrzlé nutrie.

Protože jsem měl o výběru místa i o cílové rybě víceméně jasno, tak jsem jen potřeboval vyřešit na co nalákám rybky na lovné místo a na háček. Jedna z nejlepších, nejpoužívanějších a nejdostupnějších nástrah je kukuřice. Není snad nikdo, kdo by na kukuřici ještě nechytal. Kukuřici je možné kupovat v rybářských obchodech, ale to je ta nejdražší varianta. Další možností je koupit kukuřici v obchodě s potravinami. A to buďto sterilovanou ve sladkokyselém nálevu, a nebo koupit mraženou v sáčcích. Oboje má své výhody. Sterilovanou si můžeme vzít k vodě a až tam jí otevřít, takže máme na jedno menší chytání čerstvou nástrahu ihned připravenou. Mražená má tu výhodu, že si můžeme odsypat potřebné množství a to si s sebou vzít k vodě. Já osobně ale kupuji kukuřici v obchodě se zemědělskými krmivy a potřebami. Finančně je to samozřejmě nejlepší cesta k partiklu. Kukuřici vždy dva dny máčím ve vodě a poté jí podle potřeby vařím dokud není měkká a zrnka nezačnou praskat. Prosím vařte kukuřici opravdu do měkka, ať nezpůsobujete kaprům střevní potíže. Pokud jste ještě kukuřici nikdy nemáčeli a nevařili, tak vězte, že její objem se během máčení a vaření přibližně zdvojnásobí a tak s tím musíte počítat při výběru vhodné nádoby na vaření. Není nic neobvyklého, že mi uvařená kukuřice nadzvedne pokličku na hrnci. Uvařené a vychladlé žluté kuličky poté rozdělím do několika pytlíků a nastrkám do mrazáku. Chce to  udělat co nejdříve, protože kukuřice velmi ráda a rychle začne kvasit.

Ve 4:30 zvoní budík (mobil hraje melodii), vyskakuji z postele a po rychlém obléknutí a vyzbrojení-se jedním pytlíkem kukuřice popadnu předem připravený batoh, kde se nedočkavostí tetelí dva, již předem navázané, feederové pruty. Po zaparkování auta a kratší procházce po louce, kde potkávám zmiňovanou faunu, se s co největším klidem a tichem (taktika naučená při šoulačce) usazuji na břehu a co nejrychleji rozbaluji pruty. Pár metrů od mého vybraného místa leží ve vodě strom, což by některé rybáře mohlo odradit, protože pravdou je, že zaseknutá ryba si to neomylně do těchto míst spěchá pro svobodu. Mě se ale takové místo právě libí. Za takovou překážkou velmi často jsou ryby a jen čekají jak v jídelně co jim připlave. Navíc se za takovou překážkou ukládají, díky menšímu proudu, sedimenty a v nich žijící živočichové jsou jako prostřený stůl. Několik metrů pod strom házím rukou několik hrstí vařené kukuřice. Zároveň pozoruji, že příště si po cestě vezmu nějaký krtinec abych kukuřici trošku slepil, protože jak je i z přiložené fotografie vidět, tak kukuřice obsahuje i spoustu menších drcených zrn a při hodu logicky větší a těžší částečky letí dál a tak nechtěně rozkrmuji zbytečně velkou plochu.

Prvních pár minut se nic neděje a tak zkouším koupat žížalku. Po chvilce vytahuji na břeh krásnou podoustev a dva pěkné cejny. Po zhruba 3/4 hodině přišlo první razantní ohnutí špice, zásek a první ryba si to mířila přímo do padlého stromu se co nejrychleji osvobodit od háčku. Tak jsem se snažil rybu udržet a brzdu jsem zatáhl a pokusil se kapříka udržet v bezpečné vzdálenosti. Moje razantní zdolávání se však nesetkalo s dobrou odezvou a kapřík se vyháknul těsně před potopeným stromem. Při dalších záběrech, které pak následovaly zhruba ve 20-30ti minutových intervalech se mi podařilo zaseknout 11 kapříků, kteří nechtěli dát svou kůži zadarmo. Bohužel se mi jich podařilo zdárně do podběráku dostat pouze 6. Ale i to k rybařině patří a musíme dát rybám šanci. Absolutně nejlepší nástraha byla samozřejmě kukuřice. Většinou používám na háček rybářskou kukuřici ze skleničky, kupovanou v rybářském obchodě. Ale tentokrát jsem se nechal inspirovat videem od Martina Maťáka tady z MRKu.cz. Je to video "Hrubě lehká plavaná" což je pro mě to nejlepší rybářské video co jsem kdy viděl. Tam právě Martin mluví o tom, že je nejlepší použít na háček zrnka, která jsou prasklá. Zkoušel jsem to na jednom prutu a záběrů byla právě na něm drtivá většina. Na jednom prutu jsem nastražoval nástrahu na silikonový přívěs a na druhém jsem zrnka píchal přímo na háček. Každých cca 15 minut jsem přihazoval 2-3 hrsti kukuřice a myslím, že se mi celkem dařilo kapříky držet na místě a jeho okolí. Ale jak jsem už psal před chvilkou. Chce to kukuřici trošku slepit abych krmné místo zmenšil a tím víc soustředil ryby na jedno místo, na kterém leží moje háčky.

Po delší době jsem si krásně zachytal, a že bych si tedy nějak extra odpočinul, jak jsem měl původně v plánu, to se tedy říct nedá :) Po cestě k autu jsem se ještě zastavil podívat na jeden maličký zapomenutý rybníček, kde jsem vyfotil zajímavou vodní rostlinu. Vypadá tak trochu jako malý leknín, tak pokud někdo víte, jak se jmenuje, tak mi to prosím napište.

Petrův zdar a ať vám to kouše.

Komentář ke článku (14)

Tak  jsem ten čtvrtek měl nějakej rozlítanej, tak jsem si vzal v práci půl den volna a na dvě hoďky jsem si zašel sednout na malej stojáček. Doma jsem rychle uvařil dve hrsti kolínek v anýzu, přidal k nim do kyblíku strouhanku  a obalil je.  Do směsi jsem dále přidal zbytek šrotu, jeden vanilkovej cukr, dvě hrsti vařené kukuřice. Chytal jsem na dva feedery na 18ku bez návazce. Nové super lepivé háčky od Owneru chytaly uplně samy :) 10g průběžné olůvko, 2x provlečená bužírka a k háčku asi 35 cm. Na háček jedno zrnko medové nebo česnekové kukuřičky ze skleničky. Povedli se 3 krásní nasadáčci. Bojovali krásně. Chytání na feeder je prostě sqělé !!!

Komentář ke článku (0)

V pátek po práci na malém stojáčku. Povedli se 2 krásní kapřící (50, 42) a dva se na břeh nepodařilo dostat. Jakmile jsem dal na haček žížalu, tak tam visel okamžitě malý truman. Byl jsem se ještě podívat na dvě krásná bývalá slepá ramínka. Ale chytat tam asi nepůjde. Jedině zkusit hrubou plavanou v zelené džungli. Ryby tám rozhodně budou. Jen zatím nevím jak na ně.

Komentář ke článku (0)