Rosničkáři v televizi hlásili déšť a vítr, ale znáte je. Kolikrát se jim to pak vyplnilo? Ale o tomto pondělku jim tedy věštba vyšla se vším všudy. Ale vezmu to postupně.

Pršelo už předcházející den, a tak se dalo předpokládat, že Labe bude „zvednuté“, což není u chytání úplně na škodu, ale potom co mi 80ti gramový krmelec hopsal po dně, jako by se nechumelilo, jsem usoudil, že to asi nebude mít cenu. Zkoušel jsem ještě chvíli bojovat s Boloňkou , ale se stejným výsledkem. Ještě do toho všeho začalo pršet, tak jsem rychle sbalil cajk a jel na nějaký pěkný stojáček. Měl jsem v hlavě jeden, na kterém jsem si kdysi pěkně pochytal a mohly by se tam nacházet i nějaký zelenáč s oranžovým okem. Předpokládal jsem, že než tam dojedu, tak déšť ustane a bude klid, jak hodně jsem se mýlil, se ukázalo za nedlouho.

Po příjezdu po dešti ani památky a vítr byl na přijatelné úrovni. Dokonce jsem chvíli uvažoval, že budu chytat na brka. Zamířil jsem rovnou na můj oblíbený flek, kde přímo pod nohama ve vodě leží starý pařez, který ovšem při zdoláváni nijak nevadí. Na pravé straně volná hladina a po levici velké větve, které zasahují až do vody, což považuji za „horký“ flek. Volba padla na feedery, které jsem umístil tak, aby špice těsně olizovaly hladinu. Vítr potom nemůže foukat do vlasce a tím znepříjemňovat lov. Levý, jemnější prut byl bez krmítka a místo jsem prokrmoval rukou a na druhém prutě jsem měl malé 20ti gramové krmítko. Krátce po nahození začal dost razantně foukat vítr. Seděl jsem zády k poli a tak mi foukal do zad, což mi nijak nevadilo. Vzápětí ovšem začalo pršet a v kombinaci s větrem se prakticky jednalo o horizontální vodosmršť. Deštník jsem vší silou pořádně ukotvil a věřil jsem tomu, že mě ochrání před nepřízní počasí. Vítr byl ale tak silný, že jsem několikrát musel deštník držet, aby neuletěl. Bál jsem se, aby ho vítr neotočil naruby a nebylo po deštníku. Vítr ho ale nakonec ohnul do tvaru tulipánu a začal ho deformovat, tak jsem ho radši zabalil. Tím pádem jsem byl během pár minut durch. Ač vydržím dost, tak jsem začal balit, ale v tom na ještě nahozený prut přišel záběr a vytáhl jsem svého prvního letošního kapříka. Vyháčkoval jsem ho a ještě, pro jistotu znovu nahodil. Během minuty tam byl další násaďáček. Byl jsem úplně promočený a triko a svetr se mi lepili na záda a tím jak zezadu foukal vítr, tak mi začala být slušná zima. Přeci jenom kachní peří v bundě, je hezká věc, ale mokré peří moc nehřeje. Přestalo pršet a dokonce vylezlo slunce a tak jsem si řekl, že to ještě zkusím. Znovu jsem vybalil druhý pruty a začal jsem znovu chytat. Musel jsem natáčet k větru bokem, aby mi nefoukalo na promočená záda, abych nenastydnul. Rybářské křesílko, které má poměrně vysoké opěradlo jsem musel nechat na větru nejdřív pořádně oschnout a pak jsem si na něj mohl sednout. Opěradlo fungovalo jako parádní větrolam. Ale dalo se to ještě vydržet. Stálo to totiž za to! Po dlouhé době jsem konečně tahal i jiné ryby než plotičky a tlouště, kteří mi dělají společnost celou zimu. Několikrát se spletla i plotice a cejnek, ale jinak to byl kapřík za kapříkem. Několikrát jsem si připadal jako chobotnice a 2x se mi dokonce povedl kapří double. Dva kapry v jednom podběráku opravdu nemám často.  Nejlepší nástrahou byl, mnou neoblíbený, červík, případně v kombinaci s jedním, nebo dvěma zrnky kukuřice. Doma jsem ještě několik hodin rozmrzával, ale byl příjemně unaven. První letošní kaprovačka se opravdu povedla, i když vytoužený Lín se neukázal. Konečný výsledek bylo 26 kapříků ve velikostech od 40-50. Určitě toto místo ještě navštívím, ale doufám, že již za lepších povětrnostních podmínek.

Petrův zdar a ať vám to kouše 

Komentář ke článku (8)