Aktivní vyhledávání ryb.
Feederová šoulačka II
Tropické počasí v České republice kulminuje, mračna komárů zahalují skoro celou republiku, poloprázdná benzinová nádrž, únava z tepla. Ne. Nic z toho mě nemůže odradit a stejně jsem v neděli kolem půl sedmé vyrazil na svou oblíbenou říčku. Je lemována vysokými habry a jasany, které tvoří nad hladinou jakýsi tunel, který skýtá stín a chládek. V sáčku v kapse se tetelí jeden nakrájený gumový rohlík, krajíc tvrdšího chleba a na provnadění asi dvě hrsti rozmražené kukuřičky. Zapomenuté třešně v kapse rybářské vestičky jsou už v téměř kapalném stavu a tak je házím do kopřiv. Sestavím feederový proutek a protože budu chytat na plovoucí nástrahu, tak zkrátím návazec na přibližně 15 cm. Na první nához kostičky rohlíku ihned záběr a už jsem odháčkovával pěkného tlouště. Tak to začíná pěkně, říkal jsem si nahlas.
Na několika dalších místech jsem tahal plotice a pěkné perlíny a tak jsem šel dál po lesní cestě směrem dolů po proudu na svůj osvědčený flek. A opět nezklamal. Nejdříve jsem hodil asi 20 zrnek kukuřičky a hned jsem napíchnul rohlíček , který jsem lehounkým zhoupnutím "usadil" do provnaděného místa. Záběr na sebe nenechal dlouho čekat. Brzda kvičí a kapřík se pere jako o život. Krásný šupináč násadové velikosti. Takovým říkám "eurokapr". Na místě jsem ještě vytáhl krásného tlouště a moc pěkného karase. Protože aktivita ryb ustávala, tak jsem se rozhodl pro další změnu místa, ale na svůj "flíček" jsem se ještě chtěl vrátit, takže hrstička kukuřičky už letěla do vody. Potichu jsem se přesunul o asi 25 m níž po proudu a ve zúženém místě, kde je větší proud a hloubka , jsem čekal tlouště. Po pár náhozech a neúspěšných zásecích se špice mého proutku ohnula do pořádného oblouku a jemně seřízená brzda Shimana začala kvílet jak šílená. To je kapr! A bude asi pěkný! Brzdu neutahuju, ale jen palcem brzdím zběsilý únik, opírám se opravdu plnou siloudo prutu a modlím se aby 0.20-ka vlasec vydržela ten nápor. V proutku to praskalo jak ve staré římské galéře a vlasec zvonil na samé hranici možnosti materiálu. Po chvíli jsem kapříka dostal na dosah mého 3metrového plavačkového podběráku. Moc pěkný a opravdu bojovný kapřík, bez dvou centimetrů půl metru. Je to opravdu zážitek, když zaseknete takového "divočáka" na vzdálenost cca 2 m a musíte ho udržet, aby vám nezajel do větví, kterých je na této říčce požehnaně.
Po návratu na svoje nakrmené místo, jsem ještě chytil Jelce a jednoho moc pěkného lysce, ale výhoda šera a stínu lesa se nyní stala nevýhodou, neboť jsem přestával oranžovou špici feederu vidět a tak jsem zabalil věci ( vlastně sebral pytlík s rohlíkem a podběrák) a frčel jsem s velmi spokojeným výrazem k domovu. Byla to zase jedna moc krásná šoulačka.
Moc děkuji svatému Petrovi za tento den…
P.S. Prosím zkušenější Jelcolovce, aby mi pomohli s identifikací. Ta fotografie ve spodní řadě uprostřed. Tloušť to není a Jesen podle mě také ne. Je to Proudník ? Nebo maličkej Amur ? Nebo co to vlastně je za rybu ?
Víkendová "ne"rybačka
Víkendová rybačka se bohužel nekonala. O víkendu jsem se k vodě dostal maximálně u umyvadla v koupelně. Jediné rybařské zážitky, které jsem o víkendu měl, bylo čtení článku v časopisu Kajman. Hlavně ty od pana Václava Turka. Je to opravdu rybář "srdcař" a umí všechno moc pěkně barvitě popsat. Pokud je dole pod článkem jeho podpis, tak je kvalitní počtení zaručeno. Ale zase jsem si udelal trošku radosti a koupil jsem si v jednom malém krámku pár žlutých twistříků, menší jigové hlavičky, wolframová lanka a pár kapkových olůvek s obratlíčky na moje feederové šoulačky kolem říček, protože při tomto specifickém lovu v neprostupné džungli stromů, keřů, kopřiv a vodě plné větví a kořenů je spotřeba olůvek a háčku poměrně vysoká.
Už se zase moc těším, až olůvko s malým žblunknutím zmizí pod vodou, já nápnu vlasec a s očekáváním záběru budu dřepět schovaný za stromem odhanějíc mračna komarů dosedající na nohy a ruce, ve snaze si ze mě udělat mobilní transfůzní stanici.
Třešňovačka Tloušťová..
Nene. Nejedná se o exotické jméno potomka našich celebrit. Jedná se o lov Tloušťů na třešně. Spousta z Vás tento způsob už dávno zná a určitě už dlouhá léta používá. Pro mě to však byla premiéra této zvláštní nástrahy. Začalo to nudným odpoledním nákupem v místním Lidlu. Když jsem procházel kolem regálů s ovocem a zeleninou, tak mi okamžite padla do oka krabička plná tmavě červených třešní. Už teda měly to nejlepší za sebou, ale i tak mě hnedka napadli tloušťi. Ani nevím čím mě tato krásná ryba tak očarovala. Je to pro mě momentálně po Línovi naše nejkrásnější ryba.
Mimochodem taky Vás při procházení mezi regály v obchoďáku spíš zajímá, jestli by na "to" braly ryby, než to, kolik to stoji a jestli by "to" chutnalo mě samotnému ? :-) Já se takle přistihnu nespočetněkrát. Občas i nahlas a žena pak oprávněně uvažuje o mé normálnosti. Ale zpět k "třešňovačce". :)
Po příjezdu domů a nacpání celého nákupu do lednice jsem něco málo slupnul a už jsem přemýšlel jak budu třešně napichovat na háček a duchem jsem se šoulal kolem svojí oblíbené říčky. Zvolil jsem trošku jiný úsek než při předchozím lovu. Kdo by chtěl chytat stále na stejném místě že? Po pár kilometrech už jsem parkoval u polní cesty, sestavil feeder, navlékl malé průběžné olůvko, uvázal háček (který , jak jsem později zjistil byl žalostně malý, ale to jsem jako třešněmi nepolíbeny rybář zátím nevěděl) a nakonec umotal z leukoplasti zarážku ve vzdálenosti asi 20 cm od háčku. Sestavil podběráček, do kapsy dal kousek chleba (co kdyby ty třešně nefungovaly, že ? ) a do větší kapsy na tašce nasypal ty tmavě červené kuličky, kterým jsem opravdu nevěřil.
Když jsem dorazil k úseku říčky, který jsem si vybral podle mapy, tak jsem byl trošku zklamán. Tady bych se nevešel ani s kratkým proutkem a splávečkem, natož s 3,5 metrovým feederem. Po prvnich 100 metrech jsem konečně našel místo, kde by snad šlo nahodit. Napíchnu třešeň a už to letělo...na strom. Paráda. Naštěstí byla větev poměrně pružná, takže se mi nakonec podařilo sestavu dostat ze stromu dolů, ale místo bylo na dobro rozplašené. Na dalším místě jsem si dal pozor na větve nad vodou a konečně jsem nahodil do větví. Ano. Správně. I druhý nához nedopadl do vody. Na třeti pokus, na třetím místě, jsem konečně "trefil vodu". Po zhruba 20ti vteřinách se zaklepala špička a potom přihnula. Následoval zásek a zdolávačka prvního krásného přibližně 40cm dlouhého tlouště. Ono to snad vážně funguje !!! Potom jsem ještě několikrát změnil místo a prošel zhruba 500metrů tam a zpět a chytl na třešně ještě další krásné tlouště. Třešeň jsem nastražoval buďto celou, v puse vypeckovanou, a nebo jsem odkousl z třešně jen polovinu a druhou jsem slupnul sám. Dva největší kusy, jak bývá zvykem, jsem na břeh bohužel nedostal. Ale to k lovu patří. Taky jsem několik krásných zaběrů neproměnil. Dávám to za vinu výběru příliš malého háčku. Ona, ta třešeň už je poměrně velká nástraha a tloušťova tlamka je taky pěkná "morda", takže není třeba nějak zbytečně chodit do malých rozměrů háčků.
Odcházel jsem od ryb skutečne spokojen, že tloušti na třešeň není jen pověra a opravdu funguje. Všem, kdo tento způsob lovu je nevyzkoušeli, ho vřele doporučuji.
Feederová šoulačka I
Bylo úterý, sluníčko svítilo a manželka usoudila, že jsem stejně duchem někde úplně jinde, tak se mě jen zeptala "V kolik se vrátíš". Tak jsem si to spočítal a nahlásil cca 19tou hodinu a hned jsem vyrazil. Narychlo rozmrazil malý pytlíček vařené pšenice a nakrájel krajíc tvrdšího chleba na kostičky všech velikostí. Za přibližně 10 minut už moje italská plechová milenka couvala z garáže na ulici. Na zadním sedadle ležela jen malá příruční taška s "cajkem", plavačkový podběrák na 3,0 m dlouhé teleskopické tyči (tu jsem si spíchnul ze starého 5,0 m teleskopu Eurocor) a můj feederovací proutek zhruba střední tvrdosti s měkkou špicí.
Za nekonečných 10 minut jsem už brzdil kousek od mojí nově oblíbené říčky. Smontoval jsem rychle podběrák, nasadil kšiltovku (bohužel ne MRKovou), na krk si pověsil vyprošťovač háčků a do kapes si nacpal telefon, repelent, pšenici a pytlíček s chlebovými kostičkami. Z kapsy jsem rychle vyštrachal propisku a zapsal příchod, přes rameno hodil tašku a už už jsem zamykal auto.
Po krátké procházce jsem zastavil na lesní cestě pár metrů od mého budoucího a jak jsem doufal úspěšného místečka. Sestavil jsem proutek, protáhl 0,20 mm vlasec snad miliónem oček (několikrát se mi vysmeknul z rukou 
) a na konec navázal 10ku háček. Aby mě kostička chleba držela pěkně u dna a neodnášel jí proud, tak jsem cca 15 cm od háčku nacvaknul 3 bročky. Během navazování jsem se musel namazat repelentem, neboť v tom lese je tolik komárů, že kdybych neměl v kapse pšenici a chleba, tak mě snad odnesou
S největší opatrností a tichostí jsem se připlížil ke břehu a co nejnenápadněji jsem se posadil na zem poblíž většího stromu. Podběrák jsem položil pěkně vedle sebe a hodil kostičku zhruba 5 metrů po proudu , kde jsem v pomyslném korytě očekával výskyt ryb. Feederový prut jsem držel jen v rukách a je až neuvěřitelné, jak potom cítíte i naražení mouchy do vlasce nebo prutu. Netrvalo dlouho a přišel krásný pomalý záběr. Po záseku se pěkně rozjela brzda a "byl tam". Protože jsem chytal na malé říčce, tak jsem nechtěl hned první rybou vše rozplašit a tak jsem se snažil rybu unavit pod hladinou a k hladině ji dostat až těsně před podebráním. To se povedlo a za chvíli se už kapřík mrskal v podběráku. Abych se přiznal , tak jsem vůbec netušil , že na takové malé vodě kapříci jsou. Po asi 15 minutách se celá "akce" opakovala a další kapřík se mrskal v podběráku.
Místo jsem lehce prohodil pšenicí a šel jsem zkusit další místo. Na dalším "fleku" se nic moc nedělo a tak jsem se posunul až k železničnímu mostu opodál. Při průchodu pod dráty jsem si dával pozor na špičku prutu, aby mířila k zemi :) Hned za mostem jsem se opatrně přiblížil ke břehu a nahodil chlebík do proudu pod převislé větve. Skoro okamžitě tam "visel" malý, cca 25 cm velký Tloušť. Po pár minutách jsem na místě dostal ještě pěkného Karase. Za tu dobu co jsem tam seděl, tak 2x projel v plné rychlosti vlak. Most je ocelový a kdo neseděl pod ocelovým mostem, když přes něj v plné rychlostí jede vlak, tak neví, o co přichází. Randál téměř neuvěřitelný. Po cca 45 minutách jsem si řekl, že moje úspěšné místo už bude zase v klidu a tak jsem se vrátil na první místo.
Zahlédl jsem, jak se pár metrů proti proudu zavlnila voda a vytušil jsem Tloušťě a tak jsem nahodil proti proudu kostičku chleba. Netrvalo ani 5 minut a přišel pěkný záběr a ještě hezčí souboj. Nádherné válcovité tělo bojovalo ze všech sil. Byl to můj zatím osobni rekord. Tloušť měřil krásných 46 cm ! Po asi 20ti minutách jsem dostal ještě jednoho "divočáka" ale to už se sedmá hodina kvapem blížila a tak jsem balil "fidlátka" a ujížděl k domovu.
Feederová šoulačka mě opravdu nadchla. Je až s podivem, že není potřeba tahat s sebou kýbl krmení a chytat na několik prutů a člověk si za pár hodin užije rybařinu jak nikdy. Základem všeho ale je, aby na dané vodě nějaké ryby byly :)