Při pročítání různých článků v rybářských časopisech a v diskuzích na internetu, jsem se několikrát setkal s tzv. „aktivním“ vyhledáváním“ ryb. Pisatel zde většinou píše, jak chodí kolem vody, snaží se rozpoznat „horká“ místa, a tam záhy s větším či menším úspěchem loví ryby.

 

Já, zvyklý chytat na větších plochách a na takových „nijakých“ vodách jsem se takovému jednání spíš divil a považoval je za něco nadpřirozeného a přiřazoval jsem to k dalšímu mýtu, kterých jsou v rybařině spousty. O to větší byla moje radost, když jsem si tuto techniku úspěšně vyzkoušel i na vlastní kůži.

 

Vybaven, na kostičky nakrájeným krajíčkem chleba jsem se tentokrát vydal na neznámý a mnou zatím neprozkoumaný úsek mojí oblíbené říčky. Po důkladném prozkoumání na mapách na internetu, jsem usoudil, že by tam lovit šlo, i když jsem si nebyl jistý hloubkou a množstvím vody na daném místě. Taky jsem se celou cestu modlil, aby na přilehlém poli, které jsem musel překonat, nebyla dvoumetrová kukuřice nebo pole se slunečnicí. Naštěstí nebylo, i když probojovat se polem vzrostlé řepky taky nebylo úplně snadné. Ještě, že na ryby chodím zásadně v dlouhých kalhotech, protože jinak bych jen těžko prošel. Stvoly řepky jsou dost tvrdé a suché lusky plné řepkových semínek jsou poměrně ostré.

Mapy nelhaly a říčka byla v mém vytipovaném místě opravdu chytatelná. A řekl bych přímo luxusně. Dokonce jsem našel i pár míst, která by se dala považovat za rybářský flíček. Tráva byla na těch místech podezřele zmačkaná, ale nechtělo se mi věřit, že by někdo tohle místo znal. I když místní domorodci asi vědí, že „tady ryby jsou“. Trošku mě to zklamalo, doufal jsem totiž, že tohle bude jen moje království a že tady si konečně odpočinu od pejskařů, mamin s kočárkama a otravné cyklostezky. Ale určitě to bude lepší než na asi 250 metrů vzdáleném místním kaprodromu plném aut, lidí, rybářů boilisáku, pípáků, grilů, stanů a hromad odpadků.

 

Vzal jsem si s sebou opět jen feederový proutek s tou nejobyčejnější průběžnou montáží, která se mi při feederové šoulačce opravdu osvědčila. Když jsem dorazil na první místo, tak jsem se chvíli snažil nejdřív „číst“ vodu, než bezhlavě nahodím a případně si vyplaším najeté ryby. Voda byla po dešti zakalená, takže oční kontakt s rybou nebyl možný. Tak jsem se snažil najít bublinky či vír vzniklý ocasní ploutví na hladině. Nic takového jsem ale neviděl, tak jsem ani nenahazoval a šel rovnou na další místo. Sednul jsem si na zem na krabičku s rybářskou bižutérií. Podle všeho jsem při nákupu této krabičky měl šťastnou ruku, protože i mých 115kg udržela bez jakýchkoliv problému a nedovolila, abych si rozsedl splávky. Pro příště jsem si ale slíbil, že na příští šoulačku už si vezmu k vodě maličkou rozkládací židličku, kterou nosím přicvaknutou na tašce přes rameno a stačí jen položit tašku na zem a posadit se.

 

Na hladině se objevovaly na různých místech větší bubliny. Bahno. Myslel jsem si. Ale nebylo to tak. Nahodil jsem asi půl metru před unikající bublinky, co kdyby to nebylo bahno, že¨? A najednou pozvolný ohyb špice. Lehce jsem přisekl, ale háček s nástrahou jen pročísnul vodu. Ale ryba to určitě byla, protože vytahujícím vlascem jsem jí asi lehce přizvedl a na hladině se udělal vír, za který by se nemusel stydět ani mírový kapřík! Několikrát jsem nahodil, ale ryby o kostičku chleba, který se vznášel asi 15 centimetrů nade dnem, nejevily zájem. Tak jsem si řekl, že když se přehrabují ve dně, tak bude nejlepší, když bude nástraha na dně, nebo jen těsně nade dnem. Tak jsem asi dva centimetry pod háček připevnil broček , který kostičku chleba udrží na dně. Ještě několikrát jsem nahodil a po několika neúspěšných zásecích a jedné spadlé rybě jsem vytáhl krásného šupinatého kapříka. Na dvoumetrové říčce opravdu krásná bitva. Brzda navijáku od pana Shimana však funguje bezchybně a tak jsem o žádnou rybu už dlouho nepřišel. Ono se říká, že naviják nechytá a že rybám je jedno jestli máte naviják za 300kč a nebo za 5000kč ,ale postupně přicházím na to , že kvalitní výbava je opravdu nutnost.

Protože se bubliny tvořily i po zdolání kapříka, tak jsem se nikam nestěhoval, jak mám po zdolání ryby zvykem. Vytáhl jsem ještě krásného perlína. Krásná, zdravá a nádherně vybarvená ryba. Když bublání i záběry ustaly, přesunul jsem se dolů po proudu. Tak jsem však už žádné použitelné místo pro 3 metrový prut nenašel a tak jsem kolem svého úspěšného místa prošel hledat lepší flek proti proudu. Zastavil jsem na rovném, dobře přístupném úseku,ale po prozkoumaní hladiny jsem nikde neviděl žádnou rybí aktivitu neviděl a tak jsem šel dál proti proudu. Přes kopřivy jsem u protějšího břehu zahlédl rybí hřbet, jak se tam kapřík vrtal v bahně. Tak jsem ušel ještě pár kroků proti proudu a nahodil co nejtišeji po proudu nad místo, kde kapřík přeorával břeh. Záběr přišel prakticky okamžitě a další krásny souboj doprovázený vrčící brzdou navijáku byl na světě.

 

Při průzkumu loviště na mapě jsem věděl, že nějakých 300 metrů proti proudu je most, za kterým je takové větší očko, a to je jak známo, vždycky horké místo. Přes spoustu kopřiv, ze kterých vylétávala mračna komárů, jsem se nakonec k místu dostal a stálo to za to. Místo jak stvořené pro tlouští osádku. Byl jsem si téměř jistý, že tam tloušti budou. Po několika náhozech se však nic moc nedělo, i když jsem viděl a slyšel, že ryby tu jsou. Proč ale tloušti neberou, jsem nevěděl. Po zkušenostech z jiného úseku a lovu tloušťů jsem usoudil, že tloušti mají radši nástrahu, která se vznáší ve sloupci. Tak jsem sundal broček , který byl u háčku a záběr se dostavil prakticky okamžitě. Po asi 6-tém prázdném záseku, kdy jsem si řekl, že už toho bylo dost, jsem navázal větší háček a hned na první nához tam byl krásný tloušť 39cm dlouhý. Ale i přesto jsem dobrou polovinu záběrů sekal do prázdna. To musím ještě, jak se říká, „vychytat“ Po chvíli jsem na místě ještě chytl jedno kapří miminko, ale to už bylo na předposlední kostičku chlebové kůrky, co jsem měl s sebou. Tak jsem napíchl poslední kostičku a následoval během minuty krásný tlouští záběr, který skončil opět zásekem do prázdna.

 

Lov tím pro mě tento den skončil, ale rozhodně ne smutně. Takové krásné rybářské odpoledne, to jsou přesně ty okamžiky, které mě budou hřát u srdce, až bude v zimě vše schováno pod ledovým příkrovem. Aktivní vyhledávání ryb opravdu funguje a věřím, že kdybych lovil na těch místech, na kterých jsem žádnou rybí aktivitu neviděl, tak budu bez záběru. Nebo alespoň tomu věřit chci. Všem, kdo chodí chytat na písáky a už ho nebaví hodiny dřepět a hypnotizovat policajta, bych tento způsob lovu doporučil. Jasně, není to na plnění mrazáku, ale o to nám rybářům přeci nejde. Na ryby chodíme proto, abychom si zachytali a ne pro maso. Pro maso se chodí do masny!!!

 

Závěrem bych touto cestou rád poprosil zkušené lovce, jestli by mi mohli poradit, proč se mi nepovedlo dobrých 50% záběrů proměnit v zaseknutou rybu? Průběžná montáž, 15 cm návazec, 8ka háček, olůvko 8g s obratlíkem. Menší říčka a plovoucí kostička chleba. Nevím, jestli při záseku to olůvko nevyrazí háček rybě z tlamky. Nebo jestli to byl moc malý háček a chleba nešel pak proseknout? Díky za případné návrhy…

Kruan