Tropické počasí v České republice kulminuje, mračna komárů zahalují skoro celou republiku, poloprázdná benzinová nádrž, únava z tepla. Ne. Nic z toho mě nemůže odradit a stejně jsem v neděli kolem půl sedmé vyrazil na svou oblíbenou říčku. Je lemována vysokými habry a jasany, které tvoří nad hladinou jakýsi tunel, který skýtá stín a chládek. V sáčku v kapse se tetelí jeden nakrájený gumový rohlík, krajíc tvrdšího chleba a na provnadění asi dvě hrsti rozmražené kukuřičky. Zapomenuté třešně v kapse rybářské vestičky jsou už v téměř kapalném stavu a tak je házím do kopřiv. Sestavím feederový proutek a protože budu chytat na plovoucí nástrahu, tak zkrátím návazec na přibližně 15 cm. Na první nához kostičky rohlíku ihned záběr a už jsem odháčkovával pěkného tlouště. Tak to začíná pěkně, říkal jsem si nahlas.

Na několika dalších místech jsem tahal plotice a pěkné perlíny a tak jsem šel dál po lesní cestě směrem dolů po proudu na svůj osvědčený flek. A opět nezklamal. Nejdříve jsem hodil asi 20 zrnek kukuřičky a hned jsem napíchnul rohlíček , který jsem lehounkým zhoupnutím "usadil"  do provnaděného místa. Záběr na sebe nenechal dlouho čekat. Brzda kvičí a kapřík se pere jako o život. Krásný šupináč násadové velikosti. Takovým říkám "eurokapr". Na místě jsem ještě vytáhl krásného tlouště a moc pěkného karase. Protože aktivita ryb ustávala, tak jsem se rozhodl pro další změnu místa, ale na svůj "flíček" jsem se ještě chtěl vrátit, takže hrstička kukuřičky už letěla do vody. Potichu jsem se přesunul o asi 25 m níž po proudu a ve zúženém místě, kde je větší proud a hloubka , jsem čekal tlouště. Po pár náhozech a neúspěšných zásecích se špice mého proutku ohnula do pořádného oblouku a jemně seřízená brzda Shimana začala kvílet jak šílená. To je kapr! A bude asi pěkný! Brzdu neutahuju, ale jen palcem brzdím zběsilý únik, opírám se opravdu plnou siloudo prutu  a modlím se aby 0.20-ka vlasec vydržela ten nápor. V proutku to praskalo jak ve staré římské galéře a vlasec zvonil na samé hranici možnosti materiálu. Po chvíli jsem kapříka dostal na dosah mého 3metrového plavačkového podběráku. Moc pěkný a opravdu bojovný kapřík, bez dvou centimetrů půl metru. Je to opravdu zážitek, když zaseknete takového "divočáka" na vzdálenost cca 2 m a musíte ho udržet, aby vám nezajel do větví, kterých je na této říčce požehnaně.

Po návratu na svoje nakrmené místo, jsem ještě chytil Jelce  a jednoho moc pěkného lysce, ale výhoda šera a stínu lesa se nyní stala nevýhodou, neboť jsem přestával oranžovou špici feederu vidět a tak jsem zabalil věci ( vlastně sebral pytlík s rohlíkem a podběrák) a frčel jsem s velmi spokojeným výrazem k domovu. Byla to zase jedna moc krásná šoulačka.

Moc děkuji svatému Petrovi za tento den…

P.S. Prosím zkušenější Jelcolovce, aby mi pomohli s identifikací. Ta fotografie ve spodní řadě uprostřed. Tloušť to není a Jesen podle mě také ne. Je to Proudník ? Nebo maličkej Amur ? Nebo co to vlastně je za rybu ?

Komentář ke článku (3)