Bylo úterý, sluníčko svítilo a manželka usoudila, že jsem stejně duchem někde úplně jinde, tak se mě jen zeptala "V kolik se vrátíš". Tak jsem si to spočítal a nahlásil cca 19tou hodinu a hned jsem vyrazil. Narychlo rozmrazil malý pytlíček vařené pšenice a nakrájel krajíc tvrdšího chleba na kostičky všech velikostí. Za přibližně 10 minut už moje italská plechová milenka couvala z garáže na ulici. Na zadním sedadle ležela jen malá příruční taška s "cajkem", plavačkový podběrák na 3,0 m dlouhé teleskopické tyči (tu jsem si spíchnul ze starého 5,0 m teleskopu Eurocor) a můj feederovací proutek zhruba střední tvrdosti s měkkou špicí.

Za nekonečných 10 minut jsem už brzdil kousek od mojí nově oblíbené říčky. Smontoval jsem rychle podběrák, nasadil kšiltovku (bohužel ne MRKovou), na krk si pověsil vyprošťovač háčků a do kapes si nacpal telefon, repelent, pšenici a pytlíček s chlebovými kostičkami. Z kapsy jsem rychle vyštrachal propisku a zapsal příchod, přes rameno hodil tašku a už už jsem zamykal auto.

Po krátké procházce jsem zastavil na lesní cestě pár metrů od mého budoucího a jak jsem doufal úspěšného místečka. Sestavil jsem proutek, protáhl 0,20 mm vlasec snad miliónem oček (několikrát se mi vysmeknul z rukou  ) a na konec navázal 10ku háček. Aby mě kostička chleba držela pěkně u dna a neodnášel jí proud, tak jsem cca 15 cm od háčku nacvaknul 3 bročky. Během navazování jsem se musel namazat repelentem, neboť v tom lese je tolik komárů, že kdybych neměl v kapse pšenici a chleba, tak mě snad odnesou 

S největší opatrností a tichostí jsem se připlížil ke břehu a co nejnenápadněji jsem se posadil na zem poblíž většího stromu. Podběrák jsem položil pěkně vedle sebe  a hodil kostičku zhruba 5 metrů po proudu , kde jsem v pomyslném korytě očekával výskyt ryb. Feederový prut jsem držel jen v rukách a je až neuvěřitelné, jak potom cítíte i naražení mouchy do vlasce nebo prutu.  Netrvalo dlouho a přišel krásný pomalý záběr. Po záseku se pěkně rozjela brzda a "byl tam". Protože jsem chytal na malé říčce, tak jsem nechtěl hned první rybou vše rozplašit a tak jsem se snažil rybu unavit pod hladinou a k hladině ji dostat až těsně před podebráním. To se povedlo a za chvíli se už kapřík mrskal v podběráku. Abych se přiznal , tak jsem vůbec netušil , že na takové malé vodě kapříci jsou. Po asi 15 minutách se celá "akce" opakovala a další kapřík se mrskal v podběráku.

Místo jsem lehce prohodil pšenicí a šel jsem zkusit další místo. Na dalším "fleku" se nic moc nedělo a tak jsem se posunul až k železničnímu mostu opodál. Při průchodu pod dráty jsem si dával pozor na špičku prutu, aby mířila k zemi :) Hned za mostem jsem se opatrně přiblížil ke břehu a nahodil chlebík do proudu pod převislé větve. Skoro okamžitě tam "visel" malý, cca 25 cm velký Tloušť. Po pár minutách jsem na místě dostal ještě pěkného Karase. Za tu dobu co jsem tam seděl, tak 2x projel v plné rychlosti vlak. Most je ocelový a kdo neseděl pod ocelovým mostem, když přes něj v plné rychlostí jede vlak, tak neví, o co přichází. Randál téměř neuvěřitelný. Po cca 45 minutách jsem si řekl, že moje úspěšné místo už bude zase v klidu a tak jsem se vrátil na první místo.

Zahlédl jsem, jak se pár metrů proti proudu zavlnila voda a vytušil jsem Tloušťě a tak jsem nahodil proti proudu kostičku chleba. Netrvalo ani 5 minut a přišel pěkný záběr a ještě hezčí souboj. Nádherné válcovité tělo bojovalo ze všech sil. Byl to můj zatím osobni rekord. Tloušť měřil krásných 46 cm ! Po asi 20ti minutách jsem dostal ještě jednoho "divočáka" ale to už se sedmá hodina kvapem blížila a tak jsem balil "fidlátka" a ujížděl k domovu.

Feederová šoulačka mě opravdu nadchla. Je až s podivem, že není potřeba tahat s sebou kýbl krmení a chytat na několik prutů a člověk si za pár hodin užije rybařinu jak nikdy. Základem všeho ale je, aby na dané vodě nějaké ryby byly :)

Komentář ke článku (1)