Vždy, když se rozmýšlím, kam a na jaké ryby při mé další vycházce vyrazím, tak s tím současně samozřejmě zvažuji výběr nástrah a návnad. Je jasné, že když půjdu na dravce tak si nebudu připravovat krmítkovou směs a na cejna nebudu chystat třpytky. Je zajímavé kolik vymýšlení a neustálého měnění názorů se v duchu dopouštím. Chvilku si říkám, půjdeš tam a tam. Tam budou kousat, ale pak si třeba vzpomenu na místo, kde jsem si loňský rok pěkně zachytal a hned měním strategii a plány.

Tentokrát jsem se rozhodl, že po nekonečné řadě šoulačkových docházek si zase půjdu "odpočinout" a tak trochu si zabobkařit. Volba padla na větší řeku. Minipotůčků a říček bylo za poslední dobu až až. Říkal jsem si, že bych se mohl pokusit zachytat si pepíky-kapříky. Nešlo mi o plnění mražáku, a nebo o ulovení trofejní ryby za každou cenu. Chtěl jsem si jen v klidu posedět na břehu krásné řeky a pozorovat okolní přírodu, která je v daném místě opravdu rozmanitá. Není nic neobvyklého, když po cestě k mému fleku po cestičce potkám několik srnek, letící sovy a samozřejmě všudypřítomné netopýry, kteří se ještě před rozedněním snaží nacpat bříška hmyzákama. Přímo na řece, pak samozřejmě věčně hladové kachny, elegantní volavky šedé, krásné modře vybarvené ledňáčky a někdy i žlutozubé odrzlé nutrie.

Protože jsem měl o výběru místa i o cílové rybě víceméně jasno, tak jsem jen potřeboval vyřešit na co nalákám rybky na lovné místo a na háček. Jedna z nejlepších, nejpoužívanějších a nejdostupnějších nástrah je kukuřice. Není snad nikdo, kdo by na kukuřici ještě nechytal. Kukuřici je možné kupovat v rybářských obchodech, ale to je ta nejdražší varianta. Další možností je koupit kukuřici v obchodě s potravinami. A to buďto sterilovanou ve sladkokyselém nálevu, a nebo koupit mraženou v sáčcích. Oboje má své výhody. Sterilovanou si můžeme vzít k vodě a až tam jí otevřít, takže máme na jedno menší chytání čerstvou nástrahu ihned připravenou. Mražená má tu výhodu, že si můžeme odsypat potřebné množství a to si s sebou vzít k vodě. Já osobně ale kupuji kukuřici v obchodě se zemědělskými krmivy a potřebami. Finančně je to samozřejmě nejlepší cesta k partiklu. Kukuřici vždy dva dny máčím ve vodě a poté jí podle potřeby vařím dokud není měkká a zrnka nezačnou praskat. Prosím vařte kukuřici opravdu do měkka, ať nezpůsobujete kaprům střevní potíže. Pokud jste ještě kukuřici nikdy nemáčeli a nevařili, tak vězte, že její objem se během máčení a vaření přibližně zdvojnásobí a tak s tím musíte počítat při výběru vhodné nádoby na vaření. Není nic neobvyklého, že mi uvařená kukuřice nadzvedne pokličku na hrnci. Uvařené a vychladlé žluté kuličky poté rozdělím do několika pytlíků a nastrkám do mrazáku. Chce to  udělat co nejdříve, protože kukuřice velmi ráda a rychle začne kvasit.

Ve 4:30 zvoní budík (mobil hraje melodii), vyskakuji z postele a po rychlém obléknutí a vyzbrojení-se jedním pytlíkem kukuřice popadnu předem připravený batoh, kde se nedočkavostí tetelí dva, již předem navázané, feederové pruty. Po zaparkování auta a kratší procházce po louce, kde potkávám zmiňovanou faunu, se s co největším klidem a tichem (taktika naučená při šoulačce) usazuji na břehu a co nejrychleji rozbaluji pruty. Pár metrů od mého vybraného místa leží ve vodě strom, což by některé rybáře mohlo odradit, protože pravdou je, že zaseknutá ryba si to neomylně do těchto míst spěchá pro svobodu. Mě se ale takové místo právě libí. Za takovou překážkou velmi často jsou ryby a jen čekají jak v jídelně co jim připlave. Navíc se za takovou překážkou ukládají, díky menšímu proudu, sedimenty a v nich žijící živočichové jsou jako prostřený stůl. Několik metrů pod strom házím rukou několik hrstí vařené kukuřice. Zároveň pozoruji, že příště si po cestě vezmu nějaký krtinec abych kukuřici trošku slepil, protože jak je i z přiložené fotografie vidět, tak kukuřice obsahuje i spoustu menších drcených zrn a při hodu logicky větší a těžší částečky letí dál a tak nechtěně rozkrmuji zbytečně velkou plochu.

Prvních pár minut se nic neděje a tak zkouším koupat žížalku. Po chvilce vytahuji na břeh krásnou podoustev a dva pěkné cejny. Po zhruba 3/4 hodině přišlo první razantní ohnutí špice, zásek a první ryba si to mířila přímo do padlého stromu se co nejrychleji osvobodit od háčku. Tak jsem se snažil rybu udržet a brzdu jsem zatáhl a pokusil se kapříka udržet v bezpečné vzdálenosti. Moje razantní zdolávání se však nesetkalo s dobrou odezvou a kapřík se vyháknul těsně před potopeným stromem. Při dalších záběrech, které pak následovaly zhruba ve 20-30ti minutových intervalech se mi podařilo zaseknout 11 kapříků, kteří nechtěli dát svou kůži zadarmo. Bohužel se mi jich podařilo zdárně do podběráku dostat pouze 6. Ale i to k rybařině patří a musíme dát rybám šanci. Absolutně nejlepší nástraha byla samozřejmě kukuřice. Většinou používám na háček rybářskou kukuřici ze skleničky, kupovanou v rybářském obchodě. Ale tentokrát jsem se nechal inspirovat videem od Martina Maťáka tady z MRKu.cz. Je to video "Hrubě lehká plavaná" což je pro mě to nejlepší rybářské video co jsem kdy viděl. Tam právě Martin mluví o tom, že je nejlepší použít na háček zrnka, která jsou prasklá. Zkoušel jsem to na jednom prutu a záběrů byla právě na něm drtivá většina. Na jednom prutu jsem nastražoval nástrahu na silikonový přívěs a na druhém jsem zrnka píchal přímo na háček. Každých cca 15 minut jsem přihazoval 2-3 hrsti kukuřice a myslím, že se mi celkem dařilo kapříky držet na místě a jeho okolí. Ale jak jsem už psal před chvilkou. Chce to kukuřici trošku slepit abych krmné místo zmenšil a tím víc soustředil ryby na jedno místo, na kterém leží moje háčky.

Po delší době jsem si krásně zachytal, a že bych si tedy nějak extra odpočinul, jak jsem měl původně v plánu, to se tedy říct nedá :) Po cestě k autu jsem se ještě zastavil podívat na jeden maličký zapomenutý rybníček, kde jsem vyfotil zajímavou vodní rostlinu. Vypadá tak trochu jako malý leknín, tak pokud někdo víte, jak se jmenuje, tak mi to prosím napište.

Petrův zdar a ať vám to kouše.

Komentář ke článku (14)