Ovoce, jak jsem zjistil při poslední třešňovačce, funguje, a tak, když jsem při cestě domů z práce uviděl u silnice dozrávající "mirabelky" (někde se jim říká "špendlíky"), tak jsem měl jasno, na co, že to budu asi dneska lovit. Doma jsem jen omrknul, zda mám v brašně vše potřebné a vydal jsem na "chvilku" (čti, pár hodin :) ) na můj oblíbený, jak pevně věřím, ještě dlouho všemi opomíjený a zapomenutý revír.

Po cestě jsem zaparkoval na polní cestě přímo vedle stromu s těmi fialovými kuličkami, do kterých jsem vkládal své naděje. Ty co visely na stromě mi však přišly příliš velké a poměrně tvrdé. Tak jsem se spíš koukal po zemi, a tam ležela spousta téměř polovičních a přezrálých kuliček. Nasbíral jsem si jich plnou kapsu na mých rybářských kapsáčích ( což se později ukázalo jako né příliš šťastné řešení, protože po usednutí do auta, se kuličky z kapsy vykutálely a měl jsem je, jak na podlaze, tak na sedadle a protože byly úplně měkké, tak jsem byl samozřejmě upatlaný jak malé děcko , když dostane první přesnídávku)

Při příjezdu k poli řepky jsem k mé radosti zjistil, že si zemědělci už pospíšili a lán řepkového pole, který jsem minule musel "přebrodit " byl dokonale posekán. Ani zrno na zmar!! :) V mžiku jsem už seděl na své mikroskládací židličce a nahazoval mirabelku vedle rákosem zarostlého břehu. Hladina byla tentokrát o dobrých 10 níž než je obvyklý stav a při celkové hloubce maximálně 40cm je to dost znatelný pokles. Ještě ke všemu byla voda taky o dost čistší, a tak bylo jěště těžší se nepozorovaně pohybovat kolem břehu. Na druhý pokus přišel rázný záběr, špice mého zánovního feederu od Shimana se ohnula do úctyhodného oblouku. Ryba si to samozřejmě nasměrovala přímo do rákosů, odkud se mi jí po několika nekonečných vteřinách podařilo dostat na volnou vodu ( rozuměj, souboj o centimetry. Potok široký dva metry :) ) , kde jsem konečně svého protivníka zahlédl. Tloušť jak poleno ! Chvíli ještě testoval připravenost mojí bojové brzdy a byl ta tam. Když řeknu, že měl půl metru, tak se mi nos neprodlouží ani o milimetr, protože to byl opravdu pořádný kousek. Po tomto souboji, byl místo rozplašené a tak jsem do vody hodil asi 5 špendlíků a šel zkusit štěstí kousek proti proudu na další už od minula otestovaná místečka. Povedlo se mi na chlebovou kůrku zdolat dva kapříky, kteří mi udělali opravdu radost.

Při návratu na první místo, kde mi utekl "pan Tloušť" se začalo podivně stmívat a zvedat ostrý vítr. Ale jak obvykle říkám " Nejsem z cukru", tak jsem se rozhodl, že budu lovit dál. Po dalších 3 minutách, kdy mě málem nafackoval stromek s kmínkem o průměru nohy od kulečníku, jsem si ale řekl, že to asi nebude to pravé počasí na vysedávání na rybách. Ale stejně jsem ještě utíkal a nahodil mirabelku. Při nahazovaní, jak jsem se naklonil, do mě tak zezadu fouklo, že mě před pádem obličejem přímo do vody zachránil pouze kmen stromu vedle kterého jsem seděl. Vylezl jsem z mlází a podíval se k nebi a po rekognoskaci oblohy  (viz foto) , jsem urychleně sbalil prut a podběrák a mazal zpět k autu. Při pohybu po poli, v ruce s 3metrovým prutem a podběrákem, když kolem mě práskaly blesky, jsem měl , to klidně přiznám, srdce v kalhotách. Byl jsem opravdu rád, že už sedím v autě a jedu domu. Po cestě jsem ještě musel několikrát zastavit a odstranit popadané větve ze silnice, abych mohl vůbec projet. Při pohledu na radar je myslím všem jasné co se asi dělo za pár minut co jsem skočil do auta.

Takže, pokud ještě budou přístě zralé mirabelky, tak rozhodně vyrážím znovu. Tentokrát, ale zkusím vyzkoušet feederovou šoulačku na Orlici nebo na Labi. Opět ale s minimem krmení, výbavy a dupání. Petrů zdar a ať vám to kouše :)

Komentář ke článku (6)