Sluneční paprsky už nemají takovou sílu jako před pár měsíci, ale i tak je v přírodě nádherně. Ranní teploty atakují 5°C a děsně mě to táhne k vodě na dravce. Měl jsem ten říjnový týden spoustu zařizování, a tak jsem si všechny povinnosti naakumuloval do pátečního dopoledne s vidinou, že kolem 10té , maximálně 11té hodiny už budu bičovat vodní hladinu popama, třpytkama a woblerama. Jenómže, každý to asi také znáte. Úřednický šiml si musel pořádně zařehtat a tak jsem se k vodě dostal až kolem poledne už značně nervózní, že jedu pozdě. Zatavil jsem na menším parkovišti kousek od jednoho většího stojáku. Je to pískovna s křišťálově čistou vodou a s minimem vázek. Teda alespoň tak jsem si tuto vodu vždy pamatoval. Realita byla trošku jiná, ale o tom později.

Po vypadnuti-se z auta jsem urychleně shodil své civilní svršky a už jsem se soukal do maskáčů a holínek. Během chvilky přifrčel přibližně 80tiletý pán, kterému z kufru koukal y dlouhé teleskopy s kačenama a na předním sedadle seděl chlupatý spolujezdec. Prohodili jsme spolu pár slov a už jsem si to šinul k vodě. Už po cestě se snažím sestavit prut, ale za chůze a při sledování provozu se mi to nedaří. Dojdu k vodě a hned je mi jasné, proč mi proutek nešel sestavit. Není nad to mít s sebou v autě tři rozdělané černé děličky. Ano, pochopili jste správně, měl jsem každý díl prutu jiný Cajky jsem odhodil na zem a mazal jsem pro správný spodní díl mého vláčáku. Ještě jsem musel přehodit cívku, protože jsem se rozhodl, že 18ku vlasec zaměním  za tenkou pletenku (jak uvidíte později , byl to zřejmě šťastný krok) . Místo lanka jsem si koupil v rybářských potřebách oplétané ocelové lanko v metráži. Spojení s pletenkou jsem provedlo klasicky přes dvě očka na koncích návazce. Na konec zhruba 20-ti centimetrového lanka jsem ještě umístil  karabinku, abych mohl rychle měnit nástrahy. Měl jsem jen jednu, protože krabička s bižutérií byla samozřejmě taky v autě. Musel jsem si tedy dávat pozor, abych sestavu neutrhl, ale pokud máte na navijáku pletenku, tak není zase takový problém uvízlou nástrahu vydolovat zpět na vzduch i poměrně značně hrubou silou.

Jako první jsem chtěl otestovat rotačky a pokusit se místní pruhované bojovníky, které jsem zde při potápění viděl, a věřte mi, že se opravdu bylo na co koukat. Voda byla opravdu krásně čistá, přesně jak jsem si jí pamatoval z předchozích let. Jen tedy v mělčích partiích bylo místy problém protáhnout nástrahu skrz chomáče řas. Jednoho „pruhatce“ jsem skutečně k aci vyprovokoval, ale třpytku nedobral a znovu už se mu chroupat blýskající se železářství asi nechtělo. Přešel jsem na delší výběžek souše, kde jsem věděl, že je větší mělčina. Tam jsem chtěl zkusit woblery. Po příchodu jsem ale woblery hned vrátil zpět do krabičky a vytáhl jsem popa. Mělčina tam sice byla, ale byla tak neproniknutelně zarostlá, že jsem se neodvážil zajet s nástrahou do hloubky.  Po asi půl hodině neúspěšného „pukání“ jsem  provedl přesun do menší zátoky v které leží pod vodou velký strom, jak jsem si pamatoval z předchozího roku. Na mém plánovaném, samozřejmě „tutovém“ fleku, kde se to bude hemžit dravci, stál vláčkař a bičoval. Resignovaně jsem odešel na další místo , kde šlo k padlému stromu dohodit z druhé strany. Ale nebylo to pravé ořechové. Konkurent po chvíli házení odcházel a zastavil se u mě na pár slov. Dozvěděl jsem se, že byl zatím úspěšnější než já a dostal záběr od malé kudly, jak říkal. Počkal jsem až bude za rohem a vyrazil jsem na ten „můj“ flek. Zjistil jsem, že u dna je také celkem bujná vegetace, ale při troše šikovnosti to půjde i když jsem nakonec stejně měl pod nohama hromádku zeleného  xindlu. Stále jsem tomu věřil, že tam nějaký zubatec přeci musí být. Je to široko daleko jediný kloudný rybí úkryt, tak kde jinde by měl dravec „bydlet“? Jako první jsem proházel gumkou celý rádius abych si osahal tak nějak dno a pak jsem zkusil 3ku rotačku. Měl jsem jeden menší záběr, zřejmě od okouna a tak jsem vyměnil rotačku za tmavšího twistera na 5ti gramové hlavičce. Nejvíc náhozů jsem se samozřejmě snažil házet k padlému stromu, jehož větve jsem pod hladinou pouze tušil. Stejně jako všichni ostatní vláčkaři jsem se snažil „oživovat“ gumu, tak aby vyprovokovala dravce k útoku. Různé cukání špičkou, zrychlování i zpomalování navíjení a podobné fígle. Jen aby to vypadalo jako něco co umírá a je v posledním tažení. Stále jsem tomu místu věřil. A co kdybych zkusil při tažení ….ne ne…nezlobte se, ale svou metodu, vám zatím neprozradím, ale hned při prvním pokusu „nového tažení“ přišla rána do prutu a něco se mi zakouslo do malého twistera. Přiseknul jsem a z toho že se lehce protočila brzda, bylo jasné, že se nebude jednat od pruhovaného bojovníka dlaňové velikosti. Ryba si nejspíš uvědomila, že byla obelstěna a jala se co nejrychleji zbavit toho obtížného tahu. Vymetla snad všechny místa pod stromem a chomáče řas taky nezapomněla vynechat. Na pár vteřin polevila a já měl chvíli „na vrch“, měl jsem možnost si vzít zpět pár metrů pletenky. Následoval další prudký výpad a já už věděl, že mám na prutě svojí největší rybu v životě. Dál jsme společně přetahovali o metry pletenky až najednou jsem viděl, jak se obrovské zeleno-černé tělo převalilo na hladině. Úplně se mi zastavil dech a tělo mi do žil vpumpovalo pětinásobnou dávku adrenalinu. Jediné na co jsem se zmohl bylo zvolání: „Ty vole!“.

Když už to vypadalo, že štika pozbyla všech sil, tak si to namířila přímo do toho největšího chomáče řas v okolí. Slyšel jsem ten nepříjemný zvuk jak tahám šňůru skrz řasy, až to došlo tak daleko, že jsem necítil tah ryby. No a je po všem, pomyslel jsem si. Rybu jsem však viděl, takže ještě visí ! Zkusil jsem na chvíli povolit tah a ryba sama mohla vyjet ven. Povedlo se! Štika opravdu vycouvala z řas a naše spojení bylo opět navázáno. Podběrák jsem měl připraven a tak jsem tu zelenou krásku podebral včetně zbylého chuchvalce řas. Úleva, když se kořist ocitla v bezpečí podběráku byla neuvěřitelná. Ale to jistě všichni dobře znáte. Musím se přiznat, že když jsem vylezl z vody ( musel jsem totiž při podebírání vlézt do vody, kde jsem si krásně nabral plnou holínku vody) tak jsem vítězně zakřičel „Jóóóóó“. Skoro jako Jakub Vágner, když lapal v Amazonii obří sumce. V té chvíli to prostě vyšlo samo z čiré radosti. Zrovna procházel kolem mne ten děda, který už měl odchytáno, a tak jsem se trošku zastyděl, že tam řvu jak malý sousedovic Jarda na písku. Děda uznale pokýval hlavou a odhadnul štiku na 6kg. Prohlásil, že si odnáší štiku 58cm a odcházel. Sice to není žádný klacek, ale jemu jsem jí přál. Kdoví kolik podzimů ještě zažije. Moje „zubatá“ měla ještě o 30 cm více a stanovila, počítám na dlouhé roky, můj nový osobní rekord.

Zbytek dne jsem byl v euforii, a měl jsem neskutečnou radost. Vím, že spousta rybářů chytila takových štik vagón, ale pro mě je to už opravdu trofejní ryba, kterou chytnu párkrát za život.  Proto bych chěl poděkovat Sv. Petru za tento dar, který mi byl dán v podobě nádherného dne a ještě krásnějšího úlovku.

Ať vám koušou !!!

Komentář ke článku (10)

Pokud snad někdo nemáte, tak zde si můžete prohlédnout mapu revírů v Hradci Králové. Byla vadána místní organizací k výročí 100 let organizovaného rybářství na královehradecku. Jsou zde popsány revíry v Hradci Králové a blízkém okolí.

Pro stažení fotografie do vašeho počítače ve velkém rozlišení klikněte na odkaz uvedený nad obrázkem.

MAPA MO ČRS HK

Komentář ke článku (1)

Poslední dva roky jsem se zaměřoval na lov na plavanou. Nebyl jsem tedy nikdy klasický "bobkař", který by dřepěl hodiny a hypnotizoval policajty mezi očky prutů a čekal až to "zazvoní" o prut. Chytal jsem převážně na feeder s ne zrovna velkými úspěchy. K mojí vášni k lovu na splávek mě přivedla jedna příhoda, která se mi stala na břehu řeky jednoho podzimního odpoledne.

Pěkně jsem se usadil na naplavený palouček za velkou spadlou vrbou. Moc pěkné místo, na kterém jsem už mockrát chytl pěkné ryby. Tak jako vždy mám poctivě namíchané krmení ze strouhanky a směsi šrotů, plus vanilkový cukr a případně jednoho pudinku. V klidu si nahazuju, záměrně píšu nahazuji a ne chytám, protože ten den se mi opravdu nedařilo a neměl jsem skoro záběr. Po přibližně 2 hodinách "lovu" se z houští za mnou vynořil, jako dědeček z pohádky, starší pán, očividně již dlouho v důchodovém věku a hned jestli by si prý mohl sednout vedle mě. místo to bylo malé, ale při troše dobré vůle se tam dva rybáři vejdou. Jako boilísák nevypadal, na zádech mu udírna nevisela a po magneťáku také ani památek, tak jsem svolil a když mě ještě informoval o tom, že se chystá lovit úplně u břehu, tak jsem neměl žádných námitek. Děda vyndal dva menší teleskopy, co pamatovaly ještě Gustáva na hradě, na kterých měl navázaná malá brčka, nejspíš z kachny nebo dobře krmené slepice. Z kapsy vytáhl housku a na chvíli jí potopil pod vodu. Druhou housku si položil na zem mezi pruty. Rozmočenou housku rozmačkal v ruce a hodil přibližně 1metr od břehu. Musím se s ruměncem na tváři přiznat, že jsem si v duchu říkal : "Co si asi ten děda myslí, že takhle chytí ?" Maximálně myš, případě potápku, a nebo v lepším případě kachnu. Jak moc jsem se mýlil, jsem zjistil záhy. Děda totiž během dalších dvou hodin vytáhl asi 5 krásných kapříků. Úplně v klidu, bez námahy a nějakého velkého plašení. Jednoho pěkného pánvičkové velikosti si vzal a už už se mnou loučil. Že jsem během té doby vytáhl asi dva mikro cejny, snad ani nebudu psát. Samozřejmě mi to nedalo a toho kouzelného dědečka jsem se musel optat na jeho kouzelnou montáž. Po pravdě na tom nebylo nic kouzelného. Pod malým brčkem bylo malinké průběžné olůvko a asi 10 cm od zarážky poměrně velký háček. To bylo celé. Byl jsem se svými feedery a kyblíkem krmení poražen na celé čáře. A tehdy jsem si řekl, že to musím vyzkoušet také.

Téměř celý loňský rok jsem prakticky feedery ani nevytáhl a chytal pouze na brka na několik různých způsobů. Dneska bych vám rád popsal jeden z mých obvzlášť oblíbených způsobu lovu na brko. Je to vlastně taková plavaná neplavaná. Je to způsob, který mnozí z vás určitě znají a používají, ale určitě se najde i někdo, kdo nic podobného ani neviděl. Já osobně jsem se s tímto setkal u jednoho starého rybářského mazáka na velké hluboké řece a moc se mi tento jemný a citlivý způsob líbil.

Tento způsob se jmenuje houpačka. Někdo může namítat, že houpačka se říká způsobu, kdy se prut vyváží na vidličkách jako kyvadlo a záběr je signalizován zhoupnutí prutu do vody. Je to možná nějaký krajový název, ale pro mě je prostě houpačka lov na brko, které visí na vlasci nad hladinou. Musím se tedy přiznat, že mi to nějakou dobu trvalo, než jsem na tento způsob naučil chytat. Je totiž mnoho faktorů, které jsou při tomto lovu důležité pochopit. Pro lepší názornost jsem vytvořil schématický obrázek, jak sestava vypadá a pracuje.

Montáž se skládá z :

Splávek - ideálně delší, štíhlé brko se dvěma gumičkami.

Olůvko - průběžné olůvko, které má vyšší gramáž než brko a udrží nástrahu i v proudu na jednom místě.

Zarážka - bužírky, komerční zarážky apod., já používám zarážky vyrobené z leukoplasti

Háček - vzhledem k tomu, že tímto způsobem často lovíme kapříky, tak používám malé, ale pevné háčky ve velikostech 6-10

Tato montáž má svoje výhody i nevýhody, tak jako každá montáž.

Výhod je hned několik. Hlavní výhodou je vysoká citlivost signalizace záběru. V tomto ohledu se směle může rovnat s jemností nejměkčích feederových špiček. Zde opravdu poznáte každý kontakt s rybou. Další nespornou výhodou je možnost lovu ve větších proudech, samozřejmě při použití přiměřené zátěže. Protože splávek není na hladině tak proud prořezává pouze vlasec a vzhledem k tomu, že se tímto způsobem chytá doslova pod nohama, tak je to nejmenší možná délka vlasce. Jako další výhodu považuju nenápadnost lovce. Vysvětlím. Pokud by jste lovili na klasickou plavanou, tak na splávek, který plave na hladině logicky musíte vidět. Tudíž musíte mít výhled na vodu, a nebo tam nějakým způsobem nakukovat. U houpačky tento problém úplně odpadá. Hloubku na splávku si nastavíte tak, aby vyvážený splávek byl kousek pod špičkou, a takto lze lovit i za hradbou rákosí a trav. Je totiž obecně známo, že pokud si "uděláte flek" méně šetrným způsobem a zničíte přirozený porost kolem vody, tak na to ryby reagují špatně. Takto je můžete překvapit v jejich přirozeném prostředí a nic netušící ryba v klidu chroupe vámi předkládanou nástrahu. Montáž lze snadno operativně nastavovat podle velikosti proudu Pokud je proud menší nebo chytáte na stojaté vodě, tak můžete gumičky umísti poměrně blízko sebe na střed splávku. Pokud ale chytáte ve větším proudu tak musíte nějakým způsobem našponovat vlasec a to docílíte tak, že gumičky posunete ke spodní části brka. Ale musíte přitom dát pozor na zamotání při nahazovaní.

A teď nevýhody. Hlavní nevýhodou, nebo spíš protivníkem je vítr. Tím že brko vlaje ve vzduchu, tak je každý poryv větru neštěstí. I když pravdou je, že pěkný záběr poznáte bezpečně. Jako další nevýhodu uvedu hloubku v lovném místě. Pokud je hloubka větší než délka prutu, máte dost problém. Vloni jsem používal pětimetrový teleskop a s tím jsem neměl problém, ale odporoučel se na podzim do rybářského nebe a tak jsem letos nasadil plavačkový proutek délky 3,6 m a manipulace je už přeci jenom horší. Další věc, na kterou si je třeba dát pozor, je zamotávání splávku při nahazování. Vlasec by měl být celou dobu napnutý, jinak se splavek, vzhledem k poloze gumiček, velmi rád zamotává. Ideální na tento nešvar je nástrahu vyloženě spouštět opatrně pod nohy. Jde to však vyřešit i nastavením polohy gumiček na brku. To se během několika lovů naučíte bez větších problémů. Chce to prostě zkoušet a zkoušet. Ale pokud chytáte na řece nebo rybníku, kde je velká hloubka hned vašima nohama, tak si dovolím tvrdit, že se jedná o jednu z nejlepších montáží

Minulý víkend, kdy jsem se vydal k řece s vláčecím proutkem a krabičkou svých umělých rybích šidítek jsem po utržení krásného woblera a úplně nové rotační třpytky vláčák hodil zpět do kufru a vytáhl jsem brko a feeder a šel si chvilku posedět mezi vrby. Řeka je zde dost úzká, proudná a u břehu poměrně hluboká. Navázal jsem brčko a z malé plechovky sterilované kukuřičky jsem nahodil přibližně 3 metry proti proudu dvě hrstičky sladké kukuřice. Než jsem stačil rozložit feederový proutek tak už splávek stál v pozoru a špice se ohýbala kolmo dolů. Zásek a už si to kapřík  mířil do proudu. Během dalších dvou hodin jsem na místě vytáhl 4 krásné, bojovné kapříky, kteří mi po ztrátě vláčecích nástrah udělali opravdu radost. Při občasném dokrmování kukuřicí se záběry opakovaly ve zhruba půlhodinových intervalech. Všechny kapříky (viz foto) jsem chytil na plavačku a na feeder jednu krásnou plotici. Vše jsem tentokrát pustil a musím říct , že jsem byl příjemně unaven. Zdolávání říčních kapříku na plavačku na měkký proutek je totiž docela slušná posilovna :)

Všem, kteří mají rádi lov na plavanou doporučuji tento nezvyklý způsob lovu se "suchým" splávkem. Možná se vám z počátku nebude dařit, ale na kole jste se taky nenaučili jezdit hned :) Sice neuvidíte jak splávek hopsá po hladině a pak zajíždí pod hladinu, ale tento způsob má zase jiné kouzlo.

Petrův zdar a ať vám koušou...

Komentář ke článku (56)

Listy stromů se sice drží zuby nehty, ale některé už svůj boj vzdaly a ladným volným pádem se odporoučely k zemi na svou poslední životní etapu. Hejna špačků se zhlukují do obrovských formací a chystají se na dlouhou cestu za teplem na jih. Vlaštovky se řadí na dráty vysokého napětí jako noty do notového řádku. Louky jsou z rána zahaleny do bílého, neproniknutelného hávu paní mlhy a srnky si vybírají nejštavnatější listy, aby se dostatečně připravily na pomalu přicházející zimu, která bude nemilosrdně vládnout několik dlouhých měsíců. Teplota vzduchu v noci se již pohybuje kolem 10°C a voda pomalu,ale jistě chladne. Ryby, které to nestihly v letních měsícíh se nyní budou krmit, doslova a do písmene, "jako o život". Přeci jenom jejich přežití pod ledovým příkrovem, kdy pod hladinou jen těžko seženou něco dobrého k snědku, zavisí na jejich tukových rezervách, které si udelají přes léto a hlavně teď na podzim. Menších rybek začne kvapem ubývat a tím se zvýší žravost dravých druhů rybího osazenstva našich vod.

Woblery, třpytky, jigovky, smáčci, twistery a kopyta nervózně poskakují v plastových krabičkách a vláčecí proutek nedočkavě stojí v koutě a čeká na svojí chvíli.

Ano, přesně tak. Je tu podzim a sezóna dravců je tady !!!

Komentář ke článku (0)

Tak, i když je pátek 13-tého tak se mi smůla na paty nijak nelepila. Před pracovním procesem, na dvě hoďky. Bylo pěkně, nepršelo a dravci kousali. Dostal jsem pěkného okouna, miniaturního bolena a jednoho jesena, který to sebral uplně u břehu. Ještě mě kously dvě štikčy a asi 3 okouni ale nedobrali šmejdi :) Ale bylo tam krásně. Ledňačci pískali a lítali jak o život. Ale do práce se mi teda moc nechtělo. Stále jsem si řikal: "Ještě 3 hody....Ještě dva hody...Ještě posledních 10 hodů .. " Však to znáte  :)

Na louce jsem pak ulovil fotečku Krokusu.

Komentář ke článku (0)