Slabé 3 hodinky vláčení, při kterých jsem víceméně spíš zkoušel chod mých nových wolberů přinesly pár pěkných záběrů. Nejprve se mi podařilo omylem podseknout v proudu neco monstrózního, co mi odmotalo skoro všechen vlasec z cívky a pak se pustilo. Pak nějaká ryba spadla a nakonec si dala říct jedna kudla a okounek. Měl jsem z nich fakt radost.
Děkuji sv. Petrovi a ať vám to kouše !
Komentář ke článku
Abych tu z každé docházky nevytvářel slohovou práci, tak jsem založil svoje "MRK"y
Budou to vlastně jen takové fotoreportáže s komentářem. Takové MRKnutí na předchozí lov :)
První díl je samozřejmě opět feederová šoulačka :) Je to moje oblíbená říčka, ale tentokrát jsem se prodrál rákosím a lesem na druhý břeh. Ulovil jsem nějaké malé kapříky, krásného Jesena a pak na červenou foukanou kukuřici, ihned po dopadu do vody, malou štičku.
Petrův zdar a ať vám to kouše.
Komentář ke článku
Při pročítání různých článků v rybářských časopisech a v diskuzích na internetu, jsem se několikrát setkal s tzv. „aktivním“ vyhledáváním“ ryb. Pisatel zde většinou píše, jak chodí kolem vody, snaží se rozpoznat „horká“ místa, a tam záhy s větším či menším úspěchem loví ryby.
Já, zvyklý chytat na větších plochách a na takových „nijakých“ vodách jsem se takovému jednání spíš divil a považoval je za něco nadpřirozeného a přiřazoval jsem to k dalšímu mýtu, kterých jsou v rybařině spousty. O to větší byla moje radost, když jsem si tuto techniku úspěšně vyzkoušel i na vlastní kůži.
Vybaven, na kostičky nakrájeným krajíčkem chleba jsem se tentokrát vydal na neznámý a mnou zatím neprozkoumaný úsek mojí oblíbené říčky. Po důkladném prozkoumání na mapách na internetu, jsem usoudil, že by tam lovit šlo, i když jsem si nebyl jistý hloubkou a množstvím vody na daném místě. Taky jsem se celou cestu modlil, aby na přilehlém poli, které jsem musel překonat, nebyla dvoumetrová kukuřice nebo pole se slunečnicí. Naštěstí nebylo, i když probojovat se polem vzrostlé řepky taky nebylo úplně snadné. Ještě, že na ryby chodím zásadně v dlouhých kalhotech, protože jinak bych jen těžko prošel. Stvoly řepky jsou dost tvrdé a suché lusky plné řepkových semínek jsou poměrně ostré.
Mapy nelhaly a říčka byla v mém vytipovaném místě opravdu chytatelná. A řekl bych přímo luxusně. Dokonce jsem našel i pár míst, která by se dala považovat za rybářský flíček. Tráva byla na těch místech podezřele zmačkaná, ale nechtělo se mi věřit, že by někdo tohle místo znal. I když místní domorodci asi vědí, že „tady ryby jsou“. Trošku mě to zklamalo, doufal jsem totiž, že tohle bude jen moje království a že tady si konečně odpočinu od pejskařů, mamin s kočárkama a otravné cyklostezky. Ale určitě to bude lepší než na asi 250 metrů vzdáleném místním kaprodromu plném aut, lidí, rybářů boilisáku, pípáků, grilů, stanů a hromad odpadků.
Vzal jsem si s sebou opět jen feederový proutek s tou nejobyčejnější průběžnou montáží, která se mi při feederové šoulačce opravdu osvědčila. Když jsem dorazil na první místo, tak jsem se chvíli snažil nejdřív „číst“ vodu, než bezhlavě nahodím a případně si vyplaším najeté ryby. Voda byla po dešti zakalená, takže oční kontakt s rybou nebyl možný. Tak jsem se snažil najít bublinky či vír vzniklý ocasní ploutví na hladině. Nic takového jsem ale neviděl, tak jsem ani nenahazoval a šel rovnou na další místo. Sednul jsem si na zem na krabičku s rybářskou bižutérií. Podle všeho jsem při nákupu této krabičky měl šťastnou ruku, protože i mých 115kg udržela bez jakýchkoliv problému a nedovolila, abych si rozsedl splávky. Pro příště jsem si ale slíbil, že na příští šoulačku už si vezmu k vodě maličkou rozkládací židličku, kterou nosím přicvaknutou na tašce přes rameno a stačí jen položit tašku na zem a posadit se.
Na hladině se objevovaly na různých místech větší bubliny. Bahno. Myslel jsem si. Ale nebylo to tak. Nahodil jsem asi půl metru před unikající bublinky, co kdyby to nebylo bahno, že¨? A najednou pozvolný ohyb špice. Lehce jsem přisekl, ale háček s nástrahou jen pročísnul vodu. Ale ryba to určitě byla, protože vytahujícím vlascem jsem jí asi lehce přizvedl a na hladině se udělal vír, za který by se nemusel stydět ani mírový kapřík! Několikrát jsem nahodil, ale ryby o kostičku chleba, který se vznášel asi 15 centimetrů nade dnem, nejevily zájem. Tak jsem si řekl, že když se přehrabují ve dně, tak bude nejlepší, když bude nástraha na dně, nebo jen těsně nade dnem. Tak jsem asi dva centimetry pod háček připevnil broček , který kostičku chleba udrží na dně. Ještě několikrát jsem nahodil a po několika neúspěšných zásecích a jedné spadlé rybě jsem vytáhl krásného šupinatého kapříka. Na dvoumetrové říčce opravdu krásná bitva. Brzda navijáku od pana Shimana však funguje bezchybně a tak jsem o žádnou rybu už dlouho nepřišel. Ono se říká, že naviják nechytá a že rybám je jedno jestli máte naviják za 300kč a nebo za 5000kč ,ale postupně přicházím na to , že kvalitní výbava je opravdu nutnost.
Protože se bubliny tvořily i po zdolání kapříka, tak jsem se nikam nestěhoval, jak mám po zdolání ryby zvykem. Vytáhl jsem ještě krásného perlína. Krásná, zdravá a nádherně vybarvená ryba. Když bublání i záběry ustaly, přesunul jsem se dolů po proudu. Tak jsem však už žádné použitelné místo pro 3 metrový prut nenašel a tak jsem kolem svého úspěšného místa prošel hledat lepší flek proti proudu. Zastavil jsem na rovném, dobře přístupném úseku,ale po prozkoumaní hladiny jsem nikde neviděl žádnou rybí aktivitu neviděl a tak jsem šel dál proti proudu. Přes kopřivy jsem u protějšího břehu zahlédl rybí hřbet, jak se tam kapřík vrtal v bahně. Tak jsem ušel ještě pár kroků proti proudu a nahodil co nejtišeji po proudu nad místo, kde kapřík přeorával břeh. Záběr přišel prakticky okamžitě a další krásny souboj doprovázený vrčící brzdou navijáku byl na světě.
Při průzkumu loviště na mapě jsem věděl, že nějakých 300 metrů proti proudu je most, za kterým je takové větší očko, a to je jak známo, vždycky horké místo. Přes spoustu kopřiv, ze kterých vylétávala mračna komárů, jsem se nakonec k místu dostal a stálo to za to. Místo jak stvořené pro tlouští osádku. Byl jsem si téměř jistý, že tam tloušti budou. Po několika náhozech se však nic moc nedělo, i když jsem viděl a slyšel, že ryby tu jsou. Proč ale tloušti neberou, jsem nevěděl. Po zkušenostech z jiného úseku a lovu tloušťů jsem usoudil, že tloušti mají radši nástrahu, která se vznáší ve sloupci. Tak jsem sundal broček , který byl u háčku a záběr se dostavil prakticky okamžitě. Po asi 6-tém prázdném záseku, kdy jsem si řekl, že už toho bylo dost, jsem navázal větší háček a hned na první nához tam byl krásný tloušť 39cm dlouhý. Ale i přesto jsem dobrou polovinu záběrů sekal do prázdna. To musím ještě, jak se říká, „vychytat“ Po chvíli jsem na místě ještě chytl jedno kapří miminko, ale to už bylo na předposlední kostičku chlebové kůrky, co jsem měl s sebou. Tak jsem napíchl poslední kostičku a následoval během minuty krásný tlouští záběr, který skončil opět zásekem do prázdna.
Lov tím pro mě tento den skončil, ale rozhodně ne smutně. Takové krásné rybářské odpoledne, to jsou přesně ty okamžiky, které mě budou hřát u srdce, až bude v zimě vše schováno pod ledovým příkrovem. Aktivní vyhledávání ryb opravdu funguje a věřím, že kdybych lovil na těch místech, na kterých jsem žádnou rybí aktivitu neviděl, tak budu bez záběru. Nebo alespoň tomu věřit chci. Všem, kdo chodí chytat na písáky a už ho nebaví hodiny dřepět a hypnotizovat policajta, bych tento způsob lovu doporučil. Jasně, není to na plnění mrazáku, ale o to nám rybářům přeci nejde. Na ryby chodíme proto, abychom si zachytali a ne pro maso. Pro maso se chodí do masny!!!
Závěrem bych touto cestou rád poprosil zkušené lovce, jestli by mi mohli poradit, proč se mi nepovedlo dobrých 50% záběrů proměnit v zaseknutou rybu? Průběžná montáž, 15 cm návazec, 8ka háček, olůvko 8g s obratlíkem. Menší říčka a plovoucí kostička chleba. Nevím, jestli při záseku to olůvko nevyrazí háček rybě z tlamky. Nebo jestli to byl moc malý háček a chleba nešel pak proseknout? Díky za případné návrhy…
Kruan
Komentář ke článku
Tropické počasí v České republice kulminuje, mračna komárů zahalují skoro celou republiku, poloprázdná benzinová nádrž, únava z tepla. Ne. Nic z toho mě nemůže odradit a stejně jsem v neděli kolem půl sedmé vyrazil na svou oblíbenou říčku. Je lemována vysokými habry a jasany, které tvoří nad hladinou jakýsi tunel, který skýtá stín a chládek. V sáčku v kapse se tetelí jeden nakrájený gumový rohlík, krajíc tvrdšího chleba a na provnadění asi dvě hrsti rozmražené kukuřičky. Zapomenuté třešně v kapse rybářské vestičky jsou už v téměř kapalném stavu a tak je házím do kopřiv. Sestavím feederový proutek a protože budu chytat na plovoucí nástrahu, tak zkrátím návazec na přibližně 15 cm. Na první nához kostičky rohlíku ihned záběr a už jsem odháčkovával pěkného tlouště. Tak to začíná pěkně, říkal jsem si nahlas.
Na několika dalších místech jsem tahal plotice a pěkné perlíny a tak jsem šel dál po lesní cestě směrem dolů po proudu na svůj osvědčený flek. A opět nezklamal. Nejdříve jsem hodil asi 20 zrnek kukuřičky a hned jsem napíchnul rohlíček , který jsem lehounkým zhoupnutím "usadil" do provnaděného místa. Záběr na sebe nenechal dlouho čekat. Brzda kvičí a kapřík se pere jako o život. Krásný šupináč násadové velikosti. Takovým říkám "eurokapr". Na místě jsem ještě vytáhl krásného tlouště a moc pěkného karase. Protože aktivita ryb ustávala, tak jsem se rozhodl pro další změnu místa, ale na svůj "flíček" jsem se ještě chtěl vrátit, takže hrstička kukuřičky už letěla do vody. Potichu jsem se přesunul o asi 25 m níž po proudu a ve zúženém místě, kde je větší proud a hloubka , jsem čekal tlouště. Po pár náhozech a neúspěšných zásecích se špice mého proutku ohnula do pořádného oblouku a jemně seřízená brzda Shimana začala kvílet jak šílená. To je kapr! A bude asi pěkný! Brzdu neutahuju, ale jen palcem brzdím zběsilý únik, opírám se opravdu plnou siloudo prutu a modlím se aby 0.20-ka vlasec vydržela ten nápor. V proutku to praskalo jak ve staré římské galéře a vlasec zvonil na samé hranici možnosti materiálu. Po chvíli jsem kapříka dostal na dosah mého 3metrového plavačkového podběráku. Moc pěkný a opravdu bojovný kapřík, bez dvou centimetrů půl metru. Je to opravdu zážitek, když zaseknete takového "divočáka" na vzdálenost cca 2 m a musíte ho udržet, aby vám nezajel do větví, kterých je na této říčce požehnaně.
Po návratu na svoje nakrmené místo, jsem ještě chytil Jelce a jednoho moc pěkného lysce, ale výhoda šera a stínu lesa se nyní stala nevýhodou, neboť jsem přestával oranžovou špici feederu vidět a tak jsem zabalil věci ( vlastně sebral pytlík s rohlíkem a podběrák) a frčel jsem s velmi spokojeným výrazem k domovu. Byla to zase jedna moc krásná šoulačka.
Moc děkuji svatému Petrovi za tento den…
P.S. Prosím zkušenější Jelcolovce, aby mi pomohli s identifikací. Ta fotografie ve spodní řadě uprostřed. Tloušť to není a Jesen podle mě také ne. Je to Proudník ? Nebo maličkej Amur ? Nebo co to vlastně je za rybu ?
Komentář ke článku
