Vždy, když se rozmýšlím, kam a na jaké ryby při mé další vycházce vyrazím, tak s tím současně samozřejmě zvažuji výběr nástrah a návnad. Je jasné, že když půjdu na dravce tak si nebudu připravovat krmítkovou směs a na cejna nebudu chystat třpytky. Je zajímavé kolik vymýšlení a neustálého měnění názorů se v duchu dopouštím. Chvilku si říkám, půjdeš tam a tam. Tam budou kousat, ale pak si třeba vzpomenu na místo, kde jsem si loňský rok pěkně zachytal a hned měním strategii a plány.

Tentokrát jsem se rozhodl, že po nekonečné řadě šoulačkových docházek si zase půjdu "odpočinout" a tak trochu si zabobkařit. Volba padla na větší řeku. Minipotůčků a říček bylo za poslední dobu až až. Říkal jsem si, že bych se mohl pokusit zachytat si pepíky-kapříky. Nešlo mi o plnění mražáku, a nebo o ulovení trofejní ryby za každou cenu. Chtěl jsem si jen v klidu posedět na břehu krásné řeky a pozorovat okolní přírodu, která je v daném místě opravdu rozmanitá. Není nic neobvyklého, když po cestě k mému fleku po cestičce potkám několik srnek, letící sovy a samozřejmě všudypřítomné netopýry, kteří se ještě před rozedněním snaží nacpat bříška hmyzákama. Přímo na řece, pak samozřejmě věčně hladové kachny, elegantní volavky šedé, krásné modře vybarvené ledňáčky a někdy i žlutozubé odrzlé nutrie.

Protože jsem měl o výběru místa i o cílové rybě víceméně jasno, tak jsem jen potřeboval vyřešit na co nalákám rybky na lovné místo a na háček. Jedna z nejlepších, nejpoužívanějších a nejdostupnějších nástrah je kukuřice. Není snad nikdo, kdo by na kukuřici ještě nechytal. Kukuřici je možné kupovat v rybářských obchodech, ale to je ta nejdražší varianta. Další možností je koupit kukuřici v obchodě s potravinami. A to buďto sterilovanou ve sladkokyselém nálevu, a nebo koupit mraženou v sáčcích. Oboje má své výhody. Sterilovanou si můžeme vzít k vodě a až tam jí otevřít, takže máme na jedno menší chytání čerstvou nástrahu ihned připravenou. Mražená má tu výhodu, že si můžeme odsypat potřebné množství a to si s sebou vzít k vodě. Já osobně ale kupuji kukuřici v obchodě se zemědělskými krmivy a potřebami. Finančně je to samozřejmě nejlepší cesta k partiklu. Kukuřici vždy dva dny máčím ve vodě a poté jí podle potřeby vařím dokud není měkká a zrnka nezačnou praskat. Prosím vařte kukuřici opravdu do měkka, ať nezpůsobujete kaprům střevní potíže. Pokud jste ještě kukuřici nikdy nemáčeli a nevařili, tak vězte, že její objem se během máčení a vaření přibližně zdvojnásobí a tak s tím musíte počítat při výběru vhodné nádoby na vaření. Není nic neobvyklého, že mi uvařená kukuřice nadzvedne pokličku na hrnci. Uvařené a vychladlé žluté kuličky poté rozdělím do několika pytlíků a nastrkám do mrazáku. Chce to  udělat co nejdříve, protože kukuřice velmi ráda a rychle začne kvasit.

Ve 4:30 zvoní budík (mobil hraje melodii), vyskakuji z postele a po rychlém obléknutí a vyzbrojení-se jedním pytlíkem kukuřice popadnu předem připravený batoh, kde se nedočkavostí tetelí dva, již předem navázané, feederové pruty. Po zaparkování auta a kratší procházce po louce, kde potkávám zmiňovanou faunu, se s co největším klidem a tichem (taktika naučená při šoulačce) usazuji na břehu a co nejrychleji rozbaluji pruty. Pár metrů od mého vybraného místa leží ve vodě strom, což by některé rybáře mohlo odradit, protože pravdou je, že zaseknutá ryba si to neomylně do těchto míst spěchá pro svobodu. Mě se ale takové místo právě libí. Za takovou překážkou velmi často jsou ryby a jen čekají jak v jídelně co jim připlave. Navíc se za takovou překážkou ukládají, díky menšímu proudu, sedimenty a v nich žijící živočichové jsou jako prostřený stůl. Několik metrů pod strom házím rukou několik hrstí vařené kukuřice. Zároveň pozoruji, že příště si po cestě vezmu nějaký krtinec abych kukuřici trošku slepil, protože jak je i z přiložené fotografie vidět, tak kukuřice obsahuje i spoustu menších drcených zrn a při hodu logicky větší a těžší částečky letí dál a tak nechtěně rozkrmuji zbytečně velkou plochu.

Prvních pár minut se nic neděje a tak zkouším koupat žížalku. Po chvilce vytahuji na břeh krásnou podoustev a dva pěkné cejny. Po zhruba 3/4 hodině přišlo první razantní ohnutí špice, zásek a první ryba si to mířila přímo do padlého stromu se co nejrychleji osvobodit od háčku. Tak jsem se snažil rybu udržet a brzdu jsem zatáhl a pokusil se kapříka udržet v bezpečné vzdálenosti. Moje razantní zdolávání se však nesetkalo s dobrou odezvou a kapřík se vyháknul těsně před potopeným stromem. Při dalších záběrech, které pak následovaly zhruba ve 20-30ti minutových intervalech se mi podařilo zaseknout 11 kapříků, kteří nechtěli dát svou kůži zadarmo. Bohužel se mi jich podařilo zdárně do podběráku dostat pouze 6. Ale i to k rybařině patří a musíme dát rybám šanci. Absolutně nejlepší nástraha byla samozřejmě kukuřice. Většinou používám na háček rybářskou kukuřici ze skleničky, kupovanou v rybářském obchodě. Ale tentokrát jsem se nechal inspirovat videem od Martina Maťáka tady z MRKu.cz. Je to video "Hrubě lehká plavaná" což je pro mě to nejlepší rybářské video co jsem kdy viděl. Tam právě Martin mluví o tom, že je nejlepší použít na háček zrnka, která jsou prasklá. Zkoušel jsem to na jednom prutu a záběrů byla právě na něm drtivá většina. Na jednom prutu jsem nastražoval nástrahu na silikonový přívěs a na druhém jsem zrnka píchal přímo na háček. Každých cca 15 minut jsem přihazoval 2-3 hrsti kukuřice a myslím, že se mi celkem dařilo kapříky držet na místě a jeho okolí. Ale jak jsem už psal před chvilkou. Chce to kukuřici trošku slepit abych krmné místo zmenšil a tím víc soustředil ryby na jedno místo, na kterém leží moje háčky.

Po delší době jsem si krásně zachytal, a že bych si tedy nějak extra odpočinul, jak jsem měl původně v plánu, to se tedy říct nedá :) Po cestě k autu jsem se ještě zastavil podívat na jeden maličký zapomenutý rybníček, kde jsem vyfotil zajímavou vodní rostlinu. Vypadá tak trochu jako malý leknín, tak pokud někdo víte, jak se jmenuje, tak mi to prosím napište.

Petrův zdar a ať vám to kouše.

Komentář ke článku (14)

Tak  jsem ten čtvrtek měl nějakej rozlítanej, tak jsem si vzal v práci půl den volna a na dvě hoďky jsem si zašel sednout na malej stojáček. Doma jsem rychle uvařil dve hrsti kolínek v anýzu, přidal k nim do kyblíku strouhanku  a obalil je.  Do směsi jsem dále přidal zbytek šrotu, jeden vanilkovej cukr, dvě hrsti vařené kukuřice. Chytal jsem na dva feedery na 18ku bez návazce. Nové super lepivé háčky od Owneru chytaly uplně samy :) 10g průběžné olůvko, 2x provlečená bužírka a k háčku asi 35 cm. Na háček jedno zrnko medové nebo česnekové kukuřičky ze skleničky. Povedli se 3 krásní nasadáčci. Bojovali krásně. Chytání na feeder je prostě sqělé !!!

Komentář ke článku (0)

V pátek po práci na malém stojáčku. Povedli se 2 krásní kapřící (50, 42) a dva se na břeh nepodařilo dostat. Jakmile jsem dal na haček žížalu, tak tam visel okamžitě malý truman. Byl jsem se ještě podívat na dvě krásná bývalá slepá ramínka. Ale chytat tam asi nepůjde. Jedině zkusit hrubou plavanou v zelené džungli. Ryby tám rozhodně budou. Jen zatím nevím jak na ně.

Komentář ke článku (0)

Ovoce, jak jsem zjistil při poslední třešňovačce, funguje, a tak, když jsem při cestě domů z práce uviděl u silnice dozrávající "mirabelky" (někde se jim říká "špendlíky"), tak jsem měl jasno, na co, že to budu asi dneska lovit. Doma jsem jen omrknul, zda mám v brašně vše potřebné a vydal jsem na "chvilku" (čti, pár hodin :) ) na můj oblíbený, jak pevně věřím, ještě dlouho všemi opomíjený a zapomenutý revír.

Po cestě jsem zaparkoval na polní cestě přímo vedle stromu s těmi fialovými kuličkami, do kterých jsem vkládal své naděje. Ty co visely na stromě mi však přišly příliš velké a poměrně tvrdé. Tak jsem se spíš koukal po zemi, a tam ležela spousta téměř polovičních a přezrálých kuliček. Nasbíral jsem si jich plnou kapsu na mých rybářských kapsáčích ( což se později ukázalo jako né příliš šťastné řešení, protože po usednutí do auta, se kuličky z kapsy vykutálely a měl jsem je, jak na podlaze, tak na sedadle a protože byly úplně měkké, tak jsem byl samozřejmě upatlaný jak malé děcko , když dostane první přesnídávku)

Při příjezdu k poli řepky jsem k mé radosti zjistil, že si zemědělci už pospíšili a lán řepkového pole, který jsem minule musel "přebrodit " byl dokonale posekán. Ani zrno na zmar!! :) V mžiku jsem už seděl na své mikroskládací židličce a nahazoval mirabelku vedle rákosem zarostlého břehu. Hladina byla tentokrát o dobrých 10 níž než je obvyklý stav a při celkové hloubce maximálně 40cm je to dost znatelný pokles. Ještě ke všemu byla voda taky o dost čistší, a tak bylo jěště těžší se nepozorovaně pohybovat kolem břehu. Na druhý pokus přišel rázný záběr, špice mého zánovního feederu od Shimana se ohnula do úctyhodného oblouku. Ryba si to samozřejmě nasměrovala přímo do rákosů, odkud se mi jí po několika nekonečných vteřinách podařilo dostat na volnou vodu ( rozuměj, souboj o centimetry. Potok široký dva metry :) ) , kde jsem konečně svého protivníka zahlédl. Tloušť jak poleno ! Chvíli ještě testoval připravenost mojí bojové brzdy a byl ta tam. Když řeknu, že měl půl metru, tak se mi nos neprodlouží ani o milimetr, protože to byl opravdu pořádný kousek. Po tomto souboji, byl místo rozplašené a tak jsem do vody hodil asi 5 špendlíků a šel zkusit štěstí kousek proti proudu na další už od minula otestovaná místečka. Povedlo se mi na chlebovou kůrku zdolat dva kapříky, kteří mi udělali opravdu radost.

Při návratu na první místo, kde mi utekl "pan Tloušť" se začalo podivně stmívat a zvedat ostrý vítr. Ale jak obvykle říkám " Nejsem z cukru", tak jsem se rozhodl, že budu lovit dál. Po dalších 3 minutách, kdy mě málem nafackoval stromek s kmínkem o průměru nohy od kulečníku, jsem si ale řekl, že to asi nebude to pravé počasí na vysedávání na rybách. Ale stejně jsem ještě utíkal a nahodil mirabelku. Při nahazovaní, jak jsem se naklonil, do mě tak zezadu fouklo, že mě před pádem obličejem přímo do vody zachránil pouze kmen stromu vedle kterého jsem seděl. Vylezl jsem z mlází a podíval se k nebi a po rekognoskaci oblohy  (viz foto) , jsem urychleně sbalil prut a podběrák a mazal zpět k autu. Při pohybu po poli, v ruce s 3metrovým prutem a podběrákem, když kolem mě práskaly blesky, jsem měl , to klidně přiznám, srdce v kalhotách. Byl jsem opravdu rád, že už sedím v autě a jedu domu. Po cestě jsem ještě musel několikrát zastavit a odstranit popadané větve ze silnice, abych mohl vůbec projet. Při pohledu na radar je myslím všem jasné co se asi dělo za pár minut co jsem skočil do auta.

Takže, pokud ještě budou přístě zralé mirabelky, tak rozhodně vyrážím znovu. Tentokrát, ale zkusím vyzkoušet feederovou šoulačku na Orlici nebo na Labi. Opět ale s minimem krmení, výbavy a dupání. Petrů zdar a ať vám to kouše :)

Komentář ke článku (6)

Opět feederovaá soulačka, ale tentokrát ne velké řece. Nakrmil jsem si 4 místa po dvou hrstech pšenice a pajk jsem na rohlíkáč dostal svého prvního pěkného amura. Fotky jsou bohužel mizerné, protože byla ještě tma. Souboj to byl opravdu paradni. Mezi padlým stromem a polem řas bylo očko cca 5x5 m. S měkkým federovým prutem fakt požiteček :)

Dále několik perlínů a jednoho kapříka. Na posledních 10 minut jsem na feeder navázal malého twistera, protože jsem chtěl zjistit jesttli to jsou okouni a nebo tloušťi. Byla to malá štička :)

Děkuji sv. Petrovi a ať vám košou!

Komentář ke článku (0)